[ Webhosting profitux.cz ]

Zvířata  »  Čevert

Kocouří údaje

Jméno: Čevert, Chevert, Černej, Kocour, Kocur (čti: koušr - jméno jakéhosi kanadského hokejisty, nám se ta výslovnost hrozně líbila)
Narozen: kolem 1.8.1997 na statku v Bavorovicích. Vlastně tam ani nikdo nevěděl, kdy se narodil, toto datum je odhadem veterináře, který jej viděl přibližně v pátém měsíci života, kdy se dostal k nám.
Druh:původně krysolov, nyní domácí povaleč, který se venku tváří jako hrozný Don Juan (ale jen blafuje)

Příhody z kocouřího života:

Jak jsme k Míně a Čevertovi přišli

To bylo tak. Jednoho podzimního víkendu v roce 1997 jsme našli u potoka u chaty dvě opuštěná koťata, černobílou Micku a mourovatého Tygříka. Prostě je někdo vzal a vyhodil na mráz. Samozřejmě se nastěhovali k nám na chatu a nevypadali, že by jim změna prostředí činila potíže. Jako doma. V neděli jsme ale museli zpátky do ČB a kočky zůstaly s dávkou jídla v Bavorovicích. V pátek jsme zase přijeli a oni tam čekali. Bohužel to tak ale fungovalo jen pár měsíců a jednou na nás nikdo nečekal.

Uřvaná jsem chodila po Bavorovicích a sháněla se po nich, ptala se všech, co jsem potkala, a nakonec i jezdkyň na koních, co projížděly kolem. O Míce s Tygrem mi sice neřekly nic, ale nabídly mi, že bych si mohla vzít kotě, co zrovna mají na statku. A tak jsem je šla omrknout. Náhoda tomu chtěla, že ta koťata tam byla dvě, každé z jiného vrhu, a mně bylo sděleno, že jestli chci kočku, tak by bylo vhodné ty dva od sebe netrhat. Takže jsme nikoho netrhali a na Čtyrák si odvezli Mínu i s Čevertem.

Jak dostal jméno

No samozřejmě to más souvislost s jeho barvou. Začli jsme mu říkat Čert. Pak ale byly Vánoce a v televizi běžela Ladova pohádka o Dalskabátech, kde pan Smolík tak krásně žvatlá - mezi dvě souhlásky přidává samohlásku. No a z Čerta byl Čevert.

Jak jsme měli a zas neměli kocoura

Asi po roce se najednou Čevert vypařil a nebylo po něm ani vidu ani slechu, na vyvěšené plakáty nereagoval ani on ani nikdo jiný. Pořídili jsme si tedy dalšího kocoura Matese, který bohužel po roce umřel. Měsíc nato, v srpnu 2000, jako kdyby to věděl, se zase objevil Čevert. Prostě přišel, zabral "svoje" křeslo v obýváku ... Tady mě máte :-) Přemýšleli jsme, kde asi byl, a dospěli jsme k přesvědčení, že ho prostě ty dva roky někdo potřeboval víc než my.

Jak kocour o ocásek přišel

Uběhlo pár týdnů a milej kocour se jednoho dne vrátil domů ve stavu, že sotva lezl. Kdybychom bydleli na Aljašce, myslela bych si, že se chytnul do želez na škodnou. Svůj krásný chundelatý ocas za sebou vlekl a vrčel dozadu na někoho, o kom si myslel, že ho za něj drsně tahá. Když se konečně po pár dnech nechal nacpat do přenosky,veterinář nám řekl, že v ocase uz nic neciti, že tam má přerušené nervy a jediné, co pro něj může udělat, je ho amputovat. Pak měl pár dní pahýlek omotaný náplastí a zdálo se, jako by měl v zadku strčený špunt. Od té doby vypadá jako kočka Manx, a protože to není žádný mrňous, občas si ho lidi pletou se psem :-)

Jak jsme chtěli učinit již učiněné

Náš milej kocour ale taky začal vyvádět věci, co se nám moc nepozdávaly - obzvláště skákat na linku a dojídat zbytek oběda, který měl být obědem zítřejším nebo značkovat si teritorium, nejlépe na mořený nábytek, na kterém stopy zůstaly už napořád. Jako jediné řešení se jevilo zbavení ho jeho kocouřství. A protože Martin ani před lety neměl to srdce nechat kocoura vykastrovat jako Mínu, i tentokrát to zbylo na mne. Milého Čeverta jsem přinesla k veterináři, sdělila mu požadavek a důvody, on dal kocourovi uspávačku a já si pro něj měla přijet za hodinu. Haha, když jsem se vrátila, přijde mi veterinář s úsměvem otevřít se spícím kocourem v náručí, ukazuje mi to nic, kde měly být jeho kocouří orgány, a ptá se, jestli jsme náhodou nezapomněli, že už jsme ho jednou kastrovat dávali :-)) No to ne, nezapomněli, připomenula jsem si Martinovu hrůzu z toho slova. Jediným vysvětlením je, že o možnost získání potomků přišel během těch dvou let, co byl nezvěstný. Tato ztráta mu však nebrání v tom, aby si činil právo na harém, svrchované území a právo chodit první po kočičích stezkách.
Mimochodem, přítrž bytovému značkování pak udělala jedna injekce kočičích hormonů.

Ještě jednou k hlavičce

Kdysi dávno, když jsme plánovali přestavbu domu, jsem si kreslila různé varianty toho, jaký budeme mít plot. A protože mi ten obrázek připadal nějak prázdný, přimalovala jsem tam na každý sloupek jednu kočku. Ukázalo se, že jsem se trefila. Od doby, co je plot hotový, na něm každý den aspoň jedna z koček vysedává. Čevert proto, že má přehled, co se děje v ulici a když kouká do oken, dává tím najevo, že by chtěl dovnitř. No a Mína tam skáče, aby se s námi přivítala, když přicházíme domů.



Fotogalerie

Čevert

Pro zobrazení náhledů fotek s Čevertem klikněte na obrázek. Kliknutím na jednotlivé náhledy se pak dostanete k zvětšeným obrázkům s komentáři.

Click on the picture to see some more photos of Chevert. You will get the slides by clicking on the thumbnails. These bigger pictures have been given comments in English.


«  ZPĚT NAHORU


© 2006-2007  cheva   |  kontakt  |  strom webu  |  aktualizováno / last updated on 9.7.2007