[ Webhosting profitux.cz ]

Akce  »  Trutnov Open Air 2007

Chcete-li se rovnou podívat fotky (i z tohoto článku), najdete je jako obvykle dole ve Fotogalerii.
Máte-li zájem jen o turistické informace, klikněte zde; další užitečné odkazy jsou pak na konci článku.
Ve všech odkazech na kapely jsou linky na live ukázky jejich tvorby. Jindřichohradecké nádraží Ke článku si tak můžete na vedlejším panelu nebo okně krááásně hráááát!

Dvacítka v tradiční červené

Ano, i středoškolské učitelky občas jezdí na festivaly.
Někdy na začátku srpna mi volá kamarád Míra zoufalý ze své situace. Jestli s ním nepojedu, bude prý muset letošní jubilejní dvacátý festival vyrazit sám, protože všichni tradiční spoluúčastníci z různých důvodů odpadli. Jelikož jsem slyšela, že letošní výber kapel za moc nestojí, nechala jsem ho si dále zoufat, nicméně jsem se pro klid duše jala prosurfovat band list na webovkách festivalu. A vida, ono to s tou hrůzou nebude taková hrůza. Monkey Business, Jablkoň, Jiří Schmitzer, Krucipüsk, Švihadlo a hlavně United Flavour mě nakonec nakoply a Mírovi jsem ještě ten den meskovala, že jedu, možná i s Vikym. Jak se festival blížil, moje umírněnější, nohama na zemi pevně stojící polovička a s ní zprávy o pravděpodobném deštivém víkendu mě stále víc přesvědčovaly o tom, že 4-letý mrňous na pětidenní pařbě s noclehem ve stanu a vyhlídkou na spacák nejdřív ve dvě ráno není až tak nejlepší nápad. Jo, kdyby tak byl nějaký dvoudenní Trutnov... mladej by si zastanoval, podíval se na to zpívání a nabyl zkušeností.

Hlavní scéna Čtvrtek 16. srpna. Míra mezitím objednal lupeny, které měl sympaticky znatelně levnější než v oficiálním předprodeji, neb jako trutnovský veterán (letos vyjel podesáté) má na vstupném slevu. Do dějiště festivalu je to z ČB docela štreka, a s pár zastávkami, jako třeba na koupi nezbytné pláštěnky, zavezení lístku dalšímu známému k Pardubicím apod., jsme tak na Bojiště dorazili k večeru. Stanové městečko bylo otevřené už týden předem a slušné stanovací místo tak nebylo snadné získat. Oproti roku 2001, kdy jsem tam naposledy byla já, se změnily podmínky stanování: auto jsme letos dokonce mohli mít hned u stanu, což ovšem pořadatelé podcenili, protože do kempu se tak nevešli všichni, kteří by tam být chtěli. Naštěstí ne všici trutnovští podepisují petice za zrušení festivalu kvůli čtyř dnům rock-funky-reggae-ska-atd dunění a naopak se mezi nimi najdou příznivci, jeden z nichž pořadatelům zdarma poskytnul další louku pro stany. Když už jsme u stěžujících si trutnováků: další konání festivalu na Bojišti je celkově ohroženo, protože právě na louky, na kterých vyrůstá stanové městečko, má zálusk jakýsi supermarket (pozn.:tak už prý ne, ale pozemky jsou tak jako tak určeny k zastavění - info z webu festivalu). Stěhovat Trutnov jinam je pro ty, co si na Bojiště zvykli, decela smutná představa: Bojiště je amfiteátr, ze kterého mají vlastně všichni diváci slušný výhled na stage, protože i okolí laviček je do svahu. Pokud vám tedy nevadí následný červený nádech vašich kalhot či karimatky, v pohodě můžete dění pozorovat i odtud. (I když, antukové červeni místní hlíny se nevyhnete tak jako tak: v horku se na vás snáší červený prach a sluneční brýle co chvíli zkoumáte kvůli podivné mlze, kterou usazující se prach vytváří, a v dešti se zase brodíte červeným blátem.) Navíc je na Bojišti dost prostoru pro další dvě scény, klidovou zónu s teepee, čajovnou, všehochutné stánky, dětské hřiště a spoustu dalších akcí, kterými se můžete probírat bez toho, aby vám zrovna do uší neřičela hlavní scéna – tedy pokud zrovna nehraje Boron: před tím není úniku ani na Bojišti :-)
Zase jsem se zakecala, zpátky do stanového městečka. Nakonec jsme začli vybalovat v zadní polovině prostoru napůl cesty svahem. Vzhledem k tomu, že s naším příjezdem začlo pršet, Míra nejdřív zasejčkoval, že kvůli případné vodě valící se s deštěm by nás to mohlo spláchnout, ale nakonec ho uklidnil dvojitý plášť jeho stanu. Na tento okamžik jsme si měli bolestně vzpomenout o pár dní později. Mimochodem, Mireček je výbornej stavitel-praktik! Áčkový stan vlastní deset let, z toho letos ho, pravda, prý stavěl teprv potřetí, v každém případě to ale byla docela bžunda. Stanové městečko Nejdřív zjišťoval, která z pěti tyček kam patří, pak jsme zavzpomínali na můj dotaz někde kolem Havlobrodu, esli s sebou má šutr na zatloukání kolíků poté, co jsme zjistili, že tu jeho proklamovanou měkkou hlínu si určitě napamatuje z Trutnova. Zatímco marně chodil po louce pátraje po použitelném kameni, zatloukla jsem většinu podlážkových kolíků uzávěrem na PET láhvi. Jelikož Mirečkovi nedocvaklo, že ta druhá vrstva poutek nepatří za ty podlážkové ale vlastně nad ně, protože se tak udělá podezdívka, překolíkovala jsem ještě některé jeho kolíky. V důsledku ale nakonec bylo celkem jedno, zda jsme kolíky zatloukli nebo ne, protože každé ráno jsme je nacházeli (nebo taky vůbec nenacházeli) vytrhané kempaři vracejícími se v různém stavu opojení, ať už hudebního nebo jiného, zpět ke svým obydlím.
Pak se nám úspěšně podařilo nafouknout matračky a mohli jsme konečně vyrazit do centra dění, kde v devět večer zahajovali Monkey Business. To, že jsem si ze třech možných z domova přivezla právě píchlou matraci, zjišťuju po tvrdém probuzení hned druhého dne ráno. Míra mi pak galantně zapůjčí svoji navíc přivezenou deku, abych neměla otlačeniny.

Už ve čtvrtek se na Bojiště sjelo slušných osm tisíc lidí (během festivalu jich dorazilo dle informací na festivalovém webu kolem dvaceti), a u hlavního vchodu se srocovaly davy. Nijak jsem se nebála, že by se mi Míra, který měl u sebe lístky, ztratil, protože ve své kanárkové pláštěnce byl snadno detekovatelný. Měli jsme docela štěstí, protože hned vedle nás nějací zlí vandalové prolomili ploty a my se rázem octli o dlouhého hada blíž ke vstupu. Každý totiž samozřejmě musel projít brankou, kde byl označen textilním náramkem a zevrubně prozkoumán, zda nenese dovnitř nějaké zakázané předměty. Mně tak bylo šacovateli zabaveno víčko od PET lahve s vodou, což jsme dost nechápali, páč o nějakých deset metrů dál si každý mohl láhví i s víčky koupit u každého druhého stánku. Další vstupy jsme pak řešili tak, že víčko jsem z láhve před branou odšroubovala, Míra ho schoval, láhev jsem nesla v ruce, vlk se nažral a koza zůstala celá. Budiž ochrance, která náš dotaz na důvod této zhovadilosti nedokázala vysvětlit jinak než tím, že to tak prostě dělat musí, přičteno k dobru to, že jinak vůbec neprudili; já zase mohu s čistým svědomím prohlásit, že mojí láhví s propašovaným víčkem nikdo do hlavy nedostal.

Pašování víček a nevykelímkovaný Kulínský

Matěj Rupert a spol. byli jako obvykle ve výborné formě, stejně jako první festivalový uvaděč, Radomil Uhlíř. Čímž vůbec nechci říct, že ostatní uvádějící byli mimo, i když někteří na minimálně travnaté mimo občas zněli; konkrétně Láďa Čumba je dost zjevení, ale na toho jsme si i se Sucháčem museli počkat až do dalšího dne, oficiálního začátku festivalu. Billy Gould & Harmful (usa-ger, Billy je zakladatel Faith No More) nebyli špatní, za naprosto vynikající pak šlo bezesporu označit New York Ska Jazz Ensemble (usa), kteří čtvrteční neoficiálně úvodní koncert uzavírali. Nad námi se celou dobu neustále stahovaly a ždímaly mraky, nicméně jsem se nechala ráda Mírou přesvědčovat, že Trutnov nikdy totálně neprochčije a těšila se na druhý den.

Monkey Business Bambini di Praga

Pátek 17. srpna. Totálně opravdu ne - v pátek už se na nás zeshora víceméně jen mračili, pár kapek spadlo jen chvilkami. Ten den jsme měli až do dvou odpoledne klídek, protože Mistr Bohumil Kulínský s Bambini di Praga měli otevírat skutečně až po obědě, čímž se dala pracujícím a nedovolenkujícím se šance propást co nejmenší díl festivalu. My se tak vypravili na tradiční trutnovskou snídani do města, tentokrát doplněnou o fotografické zastávky. Svůj foťák jsem s sebou odmítla brát, páč i bez další brašny toho s sebou člověk pořád tahá dost, nicméně Míra mi ochotně svůj přístroj půjčoval, takže o fotku trutnovského kostela, byť mrholivě zamračenou, nebudete ochuzeni :-) Zároveň se mi podařil úlovek dárku pro syna v podobě knihy o dinosaurech, čímž jsem si na sebe ušila pěknej bič, protože mě teď z ní nutí pořád číst, případně mu malovat T-Rexe, Ichtyosaury, Iguanodony, Brachiosaury a další příšery... I díky sérii BBC Putování s pravěkými zvířaty se v nich pomalu začínám dokonce orientovat a jsem už tak schopná na první pokus dát i sobě podobného Ornithocheira.
Ne, opravdu to nebyl překlep. Bambini di Praga se na rockovém festivalu dočkali velice vstřícného přijetí, byť zaječí pohledy sboristek celkem jasně vypovídaly o tom, že na scénu rozhodně nepřichází přesvědčeny o tom, že po chvíli nebudou prchat před smrští kelímků a odvíčkovaných PET lahví. To se však zatím stalo jen dvakrát, a to slečně Iloně Čákové, která to neustála a normálně zdrhla, a pak formaci Chaozz, kteří pod palbou hrdinně dohráli. Trutnovské publikum je zrkátka stylově tolerantní, ale co je moc, to je moc. Vykelímkování se před lety nedočkali, byť to očekávali, ani Marta Kubišová, Ivan Mládek nebo Eva Pilarová, kteří byli všichni přijati více než vlídně, a tak se letos mohli vrátit, ať už přímo na stage nebo jen telefonicky. Jako jediné možné se také ukázalo telefonické spojení přímo s Mistrem Bohumilem, který by pobytem na jevišti se svým sborem riskoval opětovnou basu.
Zamračené a občas mrholivé odpoledne jsme tak nějak prochodili nakukováním na další scény a do stánků, před šestou zaparkovali na Visáčích, přešli na druhou scénu na Volant, vrátili se na Auroru (hun) a pak už nám nezbylo než zůstat, protože Polemic, Švihadlo i Hudba Praha s hostujícím Petrem Vášou rozhodně stáli za slyšení. Nehledě na to, že utéct by se nám skrz dav asi nepodařilo, ani kdybychom moc chtěli. Indičtí bubeníci The Dhol Foundation byli naší víc než důstojnou tečkou za pátečním festivalovým dnem. Jejich vystoupení se natáčelo pro vznikající DVD a tak nás leader třeba nutil, abychom za rozjezdu další písničky začli bouřlivě tleskat, aby to vypadalo, že ji známe :-) Předstírat znalost jsme museli několikrát, dokud producent nebyl se začátkem spokojen a zdálo se mu to ne tak long a ne tak fake.

Tesilová verbež s vyladěnou sirénou

18. srpna. Anna Ducháňová s nádhernými korálemi Od sobotního rána byly pro festivaláky za pětku k dispozici sprchy na místní škole, což pro mne bylo dalším příjemným překvapením. Na festivalu 2001 jsme se totiž pátý den klidně mohli bez povšimnutí infiltrovat mezi podél plotu polehávající socky a nikdo by nás kvůli nedostatku zápachu nevylynčoval. Kohoutky s vodou areálu tak byly tenkrát neustále obsazené, protože bylo navíc děsné vedro, kdežto letos byly využívány víceméně jen k náběru pitné vody, vyčištění zubů, lehkému osvěžení a především k pokusům o napodobení The Dhol Foundation z předešlého večera s umyvadlovými plechy sloužícími coby bubny. Toi-Toiky se před těmi šesti lety nacházely permanentně ve velice neutěšeném stavu, a i to nám letos připadalo o mnoho lepší.
Vzbudili jsme se pod jasným nebem, což byla proti předešlým dvěma zamračeným dnům dost príma změna. Protože jsme vstali zavčasu (kolem osmé), do sprch jsme se dostali bez fronty a stihli tak zahájení třetího dne (oficiálního druhého) Open Air, kterého se ujal Pavel Fajt s bubny. Za nimi následovali pankáči N.V.Ú., pak příjemní -123 min, které jsme ale nedokoukali do konce, protože jsme spěchali na Magorovo čtení. Bohužel jsme se do Pivního stanu neprocpali a ven nebylo slyšet skoro nic, tak jsme se přesunuli na Druhou scénu, kde zrovna začínala Jablkoň. Naživo byli ještě lepší, než jak je znám z CD, a zpěvačka a saxofonistka Anička navíc měla úžasné růžové korále.
Před druhou nám zazpíval výborný Pavel Dobeš, po Už jsme doma jsme přešli zpět na Druhou scénu, kde zrovna dohrávala Marta a Rasputin, a dost rádi jsme si poslechli Ivana Hlase. Zmeškali jsme tím pádem Sto zvířat, což mě vzhledem k tomu, že to jsou vlastně kolegové, docela mrzelo, navíc když hrají ska, docela to ale kompenzoval těžko zapomenutelný zážitek v Pivním stanu s formací The Hever and Vazelína. Na ně mne upozornil Míra a doporučil jít do kotle, protože je to prý hlavně o tom je vidět, kdežto o hudbu primárně vůbec nejde. Ačkoli mu v mnoha případech odporuji, tentokrát musím přiznat, že měl zcela nepochybně pravdu. The Hever and Vazelína je banda starých androšů včetně Čuňase, kterým přišel asistovat Magor Jirous a dost pomohla i siréna, která, řekla bych, byla jediným nástrojem, který byl obsluhován vyladěně. Celkem vzato, kdyby penzisty od nás z ulice navlekli do sepraných džínů a vycmrdlých trik, postavili k nim Vikýše s mojí španělkou, která má v současnosti pět strun, a řekli jim, že mají zahrát Skákal pes, dopadlo by to předpokládám dost podobně. Myslím, že by stejně dobře zvládli i obousměrnou házecí výměnu sebraných svršků za zvuků písně Tesilová verbež. Přestože se účinkující vymlouvali na absenci lídra Skaláka, jejich výkon to dle Míry nijak významně nepoznamenalo. Na YouTube ani MySpace jsem záznam jejich vystoupení bohužel nezjistila, takže abyste si je vychutnali, budete se na ně na nějaký festival muset přijet podívat (záměrně nepíšu poslechnout) naživo.

Jiřího Lábuse opět z Pivního stanu ven nebylo slyšet, nezbylo nám tedy, než se přesunout zpět na Hlavní scénu, kde jsme s politováním vyslechli britské The Race, jejichž zpěvákovi se během vystoupení podařilo nedopatřením vykabelit veškerou techniku a bylo najednou příjemné ticho :-) O to milejší bylo vystoupení Jiřího Schmitzera, který se sice rovnou na úvod omlouval, že žádanou Prdel sám hrát nemůže, během vystoupení však posluchačům vycházel vstříc a tak možná i zaslechl moje nesmělé volání po Víle. Spíš ale někdo vepředu řval Víla hodně. Vílu mám tak ráda, že mi ani nijak zvlášť nevadilo, že někde vprostřed (ovšem s avízem, protože to tušil) interpret zapomněl text :-) Hned po něm nastal docela mazec, protože na scénu vtrhli Pražáci II. Přestože je v sobotním i pondělním tisku mnozí hanili, já byla spokojená, protože jim to výborně šlapalo a kapelu vyloženě oživila přítomnost zpěvačky Zlaty Kinské, a to jak hudebně tak vizuálně. O dost dobrém vystoupení Marty Kubišové jsem se už zmínila (skvělé byly hlavně staré songy jako Lampa či Modlitba), tahouny večera The Young Gods jsme opustili po pár naprosto stejně znějících písničkách bez jakéhokoli pocitu božství a mazali spát, přestože jsme chvíli váhali, jestli přece jen nemáme počkat ještě na Plastiky. Vítkovo kvarteto, přestože bych ho ráda slyšela, jsme v půl čtvrté ráno fakt vidět nedokázali.

Naprosto nepřipravený náčelník a na všechno připravený páter

Martin Věchet Noviny v souvislosti s Trutnovem samozřejmě všechny psaly o tradiční účasti Václava Havla, který ani letos nechyběl. Chybět zrovna letos by bylo jeho zásadním prohřeškem, neboť letošní festival byl věnován právě jemu - náčelníkovi. Od Martina Věcheta, organizátora a zakladatele festivalu, který v jeho premiérovém roce (1987) rozehnala StB, obdržel slušivou orlí indiánskou čelenku. Havlův proslov bych řekla v tisku nedocenili. Psali jen, že poděkoval své ženě, babičce, psovi a StB za to že ho nemlátili (o bití mluvím jen v souvislosti s StB, abyste si to nevyložili špatně), ale celý jeho naprosto nepřipravený projev, který Vašek vytáhl ze šosu, rozhodně nebyl sentimentálně děkující, naopak si Mr Ex-president jeho psaní i čtení mohl dost užívat, protože to prostě byla docela legra a publikum to oceňovalo. Nás dva obzvlášť potěšil tím, že jsme letos jeho ochrankou nebyli vykázáni ze sedaček jako v roce 2001, kdy jsme na nich pečlivě utřeli dešťové kapky, zasedli a pak si všimli takových podezřelých diváků, kteří se na kapely vůbec nedívali. Po nějaké hodince neposlouchání nás přišli vylupat, načež náčelník poslouchal Plastiky na námi vyleštěných lavicích...
Když už jsem zmínila Martina Věcheta, slušilo by se i o něm napsat víc. Nejenže se necpe na stage, přestože by k tomu měl ze své pozice svaté právo, a když už ho tam dokopou, nevede od mikrofónu na rozdíl od jiných žádné líbivé proslovy: od Věcheta se člověk dočká spíš jedné věty holé. Během festivalu ho člověk najde buď jen kolem pódia, kde zhotovuje fotografickou dokumentaci (ach jak mu závidím!), nebo někde mezi účastníky festu. Vyfotila jsem ho, když stál pár metrů od nás a sledoval jednu z kapel, a v sobotu ráno jsme si ho ještě všimli, jak v uličce mezi lavicemi hrabe odpadky s úklidovou četou... Prostě Věchet.

Neděle 19. srpna. Poslední festivalový den zahájili již zmínění Boron v čele s panem Tóthem, jehož jméno jsem si zapamatovala, protože stejně se jmenovala moje učitelka ruštiny na ZŠ. Před Boronem jaksi nebylo úniku, tak jsme se pohodlně se snídaní usadili do hlediště a snažili se uším vsugerovat, že tato úroveň hlasitosti je úplně normální. Na dvou menších scénách nás toho dne buď nezaujalo nic nebo to mělo smůlu kryté s kvalitou na Hlavní stage, a tak jsme tam víceméně zůstali až do konce. Odpolední E!E jsem zase Mírovi po zkušenostech ze společných koncertů s Píchlou duší rozmluvila. Vyslechli jsme naopak příjemnou Benediktu (jejichž vlastní popis jako Volné sdružení lidových písní a tanců je dost zavádějící, protože v sobě mají o mnoho víc), punkrockové Totální nasazení, jehož vibrace zklidnila až tradiční polední Open Air Underground Bohoslužba. Její hlavní aktér, Ladislav Heryán, sice opravdu One od U2 moc nezvládal, zato dost zvládal některé hlásící neznabohy, na které bystře reagoval a odvětil Ano, asi jsem pí** a pak v klidu pokračoval ve čtení z Bible :-) Svou loňskou účast na trutnovském festivalu tehdy popsal: Jsem tak trochu plešatá mánička a miluji dobrou muziku!
Spolu s ním vystoupila i Dáša Vokatá, kterou posléze přišel doprovodit Svatý pluk, dětský sbor z Uherského Hradiště. Měl rozhodně energii a snahu, na typ sboru nezvyklý repertoár (zpívali většinou upravené rockové songy) a taky agilního vedoucího, který se marně snažil roztleskat dav. Flaming Cocks byli zas docela jednotvární, tak jsme se varazili najíst a vrátili se s předstihem na Krucipüsk, kteří samozřejmě nezklamali. Dost tragická byla skoromístní pardubická Vypsaná fixa, která mi spíš připomínala Chinaski než nezávislé rockery či dokonce pankáče. Užili jsme si tradiční Banjo Band Ivana Mládka, přestože mi nervy drásaly obě debilizující ženské členky skupiny se stejně blbě debilizujícím Pešákem. Vliv trapné Čundrcountryshow byl nepopiratelný, ale nadšené nezávislé publikum tuto nováckou závislost zjevně pilně sledovalo.

Čistě nadšeni jsme byli plzeňským Tleskačem, kteří předvedli prvotřídní ska, Psí vojáci, kteří nastoupili po nich, na mě pak působili velice mdle, i když chápu, že na samostatných koncertech je to jiné kafe. Tolik opěvovaní táborští Sunshine předvedli takový ten čistý britský bezpohlavní rock, a tak jsem se nemohla než nedočkavě těšit na tutovku večera: United Flavour, skupinu skládající se nejen z různých národností, ale skvěle mixující i různé styly. Nejvíc asi převládá reggae, soul a hip hop, jež kapela všechny výborně zvládá, stejně jako komunikaci s publikem. Skákali a tančili asi úplně všichni, kteří toho byli v oněch večerních hodinách ještě schopni. Právě kvůli energii, kterou UF rozdávali, je dost škoda, že je nezařadili až po balkánské kapele Boban i Marko Markovič Orkestar, kteří by pro ně byli skvělou přípravkou a UF pak přirozeným vyvrcholením večera. Ani rytmy samby brazilských bubeníků Afoxé Loni, častých karnevalových hostů, kteří festival zakončovali, skvělý pocit z United Flavour nepřebily...

Post scriptum: Přicházeli jsme kolem druhé ranní ke stanu a Míra najednou povídá, že se mu zdálo, že se na obzoru párkrát zablesklo. Blbost, dyk je jasno, řeknem si, a za dvě hodiny se budím na svém tvrdém loži, na které jsem si sice už zvykla, ale jemuž mezitím přibyla další snadno zjistitelná fyzická vlastnost: promočenost. Průtrž mračen, která se v noci spustila, totiž pronikla až k nám do stanu, a to těsně nad podlážkou díky už tradičně vytrhaným kolíkům na horní straně svahu, odkud pak dešťový potok protékal dovnitř. V mojí, níže položené části stanu se tvořil takový trutnovský Rožmberk. Míra zvolil jediné rozumné řešení, a to mě vystěhovat do auta, a tam nahoře na chvíli zrovna utáhli kohoutek. Bohužel ve stejném okamžiku Míra ztratil klíč od auta a než jsme ho našli, už zase nevesele močilo. Spacák ale naštěstí nebyl úplně durch a umožnil mi tak alespoň trochu spánku na sedačce auta.

Užitečné info:

  • Za stanování ani parkování v kempu nic neplatíte.
  • Hned při prvním vstupu do areálu si nezapomeňte hned za branou koupit program festivalu (letos za 30,-Kč). V tlustém sešitu najdete nejen samotný seznam účinkujících a jejich charakteristiku, ale i další informace, jako je např. plánek Festival City, články, dopisy, komiksy, ukázky komunistických textů (letos jsme tam našli jeden obzvlášť poutavý o tom, jak Václav H. odmítl podat pionýrům čisté vody k pití), rozhovory, historii festivalu, ceny piva, sprch a podobných služeb a mnoho dalšího.
  • Jídlo i pití pohodlně koupíte v některém z kolem stojících stánků. Ceny piva jsou centrálně stanoveny, takže ať koupíte jakýkoliv druh, měl by vás stát stejně. Kelímky se navíc zálohují, takže si lze jejich sběrem i přivydělat. Záslužné opatření, když si vzpomenu na brodění se zapáchající vrstvou odhozených kelímků v r.2001!
    Ať jste či nejste vegetariáni, určitě zkuste něco z kuchyně v Hare Krishna Campu, kde vám k tomu i zahrají a zazpívají. Pravda, texty moc rozmanité nejsou (Hare Krishna, Hare Krishna, Krishna Krishna, Hare Hare....), ale hlava vás z nich bolet nebude. Kdyby vám text přece jen vypadl, nad pódiem je tučně vypsaný! My si letos vyloženě pochutnali na zeleninovém guláši, koftách (něco jako karboš), halvě (sladká hmota s jahodovou polevou) a obzvláště na kokosových koulích. Rozumnou alternativou je třeba českou klasiku podávající Krakonošova jídelna, pokud nedáte přednost fast foodu.
    Další sympatickou vychytávkou je používané Bio nádobí, které je rozložitelné a navíc za něj můžete i něco utržit (vybírá se v počtu od 10ks výše).
  • Toi Toi a kohoutky s pitnou vodou najdete po celém areálu, sprchy jsou k dispozici v místní škole cca mezi 8 a 15h, letos přibyly i sprchy Greenpeace napájené energií ze solárních panelů.
  • U stánků za hlavní scénou, v tzv. Peace Village, si kromě jídla můžete pro potěchu vybrat i ze šperků a různého oblečení; najdete tu také stánky nevládních neziskových organizací (mezi jinými Hnutí Duha, Veronica, Nesehnutí, Greenpeace nebo Konopa), které nabízejí tištěné materiály, filmy, besedy, fotografie a workshopy.
  • Chystáte-li se na festival, určitě si napište z webových stránek festivalu o novinky na email. Dozvíte se pohodlně vše podstatné.

«  ZPĚT NAHORU


Fotogalerie

Trutnov 2007 Klikněte na obrázek vedle - v novém okně se zobrazí náhledy.
Klikáním na jednotlivé náhledy se pak dostanete k zvětšeným obrázkům s komentáři.

Here you can find some photos from the trip. Click on the picture on the left to get the thumbnails. You will get the slides with comments in English by clicking on the thumbnails.



Info a zdroje:



«  ZPĚT NAHORU


Nechte mi vzkaz!

 © cheva

 Návštěvy:

Přehledný strom webu:
organizace těchto
webových stránek.

© 2006-2007  cheva   |  kontakt  |  strom webu  |  aktualizováno / last updated on 23.8.2007