[ Webhosting profitux.cz ]

Akce  »  Dolní Rakousko a Jižní Morava

No nejeďte na poznávací výlet, když mrzne a padá sníh!


Chcete-li se rovnou podívat fotky (i z tohoto článku), najdete je jako obvykle dole ve Fotogalerii.
Máte-li zájem jen o turistické informace, klikněte zde; odkazy jsou na konci článku.

Zmražené ráno, zasedací pořádek a zmýlení účastníci zájezdu

Sobota 20. října 2007. Před šestou ráno mě vyburcovalo drnčení budíku. Sraz ve městě byl sice až ve třičtvrtě a mně od probuzení do odchodu z domu stačívá 20 minut i se snídaní, ale jednička v sobotu ještě v noci zrovna často nejezdí. Vyšla jsem z domu, lehce se zakuckala zmraženým vzduchem a ještě jsem se klasicky vrátila dovnitř kvůli zapomenutému pasu. Kupodivu jsem ho našla skoro hned i přesto, že jsem musela hrabat ve ve sklepě naskládaných šanonech čekající na přemístění do stále nepřicházejícího objednaného nábytku do obýváku. Venku u branky mě lehce zarazil pohled na špičky našeho dřevěného plotu, na kterých ve světle lamp jiskřila vrstva čerstvého sněhu. El Nino v Čechách nebo jen zase budeme mít půl roku jedno roční období? Prostě bezva počasí na výlet přes celou republiku.

I kdyby nám průvodkyně nebyla neoznámila, že je bývalá učitelka, asi bychom si to tipli. Každý totiž musel v autobuse sedět přesně na sedačce, na které byl vypsán v lejstrech (mimochodem veskrze jinde, než kam jsme se při objednávání zájezdu původně napsali). Obzvláště vtipné nám to přišlo, když ve Třeboníně, kde jsme nabírali další část účastníků zájezdu, dávala pozor, zda si všichni sedají na zadní pětku tam, kam mají. Tak trochu jsme se nejdřív báli, že budeme muset sedět s rukama za zády, pak už naštěstí paní na svou původní profesi skoro zapomněla a byla až na pár výjimek v pohodě. Na hranicích bílo Naopak moc radosti zastávkou ve Třeboníně neudělala kolegyni, která v 6:45 dorazila na sraz do Českých Budějovic, aby se pak s námi do místa svého bydliště svezla o 3/4 hodiny později ještě jednou. Její Fakt dík! směřující do přední řady autobusu opravdu neznělo jako vyjádření vděku :-)

Poslední zastávkou před hranicemi, kde jsem neodolala udělat si zasněženou zamlženou fotku, byl Velešín. Cestu jsme si krátili pozorováním zapadané krajiny, vzpomínáním, zda jsme si doma zabalili zimní čepice a rukavice a okukováním nám neznámých přistoupilých. Od začátku se vyznačovali tím, že je ani dost málo nezajímalo to, co o památkách a krajině, kterou jsme projížděli nebo brzy projíždět měli, říkala průvodkyně, a naopak se dožadovali ztlumení zvuku z repráků (marně). Osvětleno nám to bylo až později - naši spoluvýletníci totiž nachlup stejný poznávací zájezd absolvovali loni, a celý Rosenburg, Horn, Znojmo i s Vranovem jim tedy byly až na restaurační zařízení v nejbližším okolí dost ukradené. Proč nezvolili levnější a evidentně vhodnější variantu zájezdu přímo do sklípku nám unikalo.
Od manžela jsem mezitím dostala přející esemesku ve znění No hlavně že vám vyšlo to počasí!


Zahrada v šedém, zdrhlé veličenstvo a vítejte ve slepičárně

Řeka Taffa a kostel sv. Jiří Netrvalo nijak dlouho a dorazili jsme do dolnorakouského městečka Horn (mimochodem, fakt mi vrtá hlavou, proč se oblast jmenuje Dolní Rakousko, když je na severu země a leží v něm kus Šumavy). Sníh zmizel, zato slušně lilo. V informačním centru sice nikdo nebyl, protože se rekonstruovalo, ale na rozdíl od Čech, kde by bylo zavřeno zabito prknama, byly v místnosti vedle připraveny výborné materiály s mapkou i popisem památek. Asi jediná jsem se rozhodla stihnout obejít celé centrum a nespokojit se s kostelem a jedním pohledem na říčku Taffu. Jo, byla kosa a já měla deštník chytře v báglu pod autobusem, ale jak jsem to rázovala po stezce Piaristenstieg a hledala vhodné objekty k fotografování, celkem jsem se zahřála. Na rodinný výlet by mě to sice do Hornu nelákalo, ale jako krátká zastávka by bylo městečko príma, obzvlášť pokud by se na obloze občas objevilo něco jiného než tmavomodře se škaredící mraky.

Na druhém cílovém místě sice byla pořád nemilá klendra, ale alespoň jsme nebyli poléváni vodou shora. Dorazili jsme dke klášteru Altenburg, který měl to štěstí, že jej Josef II. nezařadil mezi třetinu klášterů, které nechal v roce 1782 zrušit. Skupinový lístek asi za sedm eur nás opravňoval nejen ke vstupu do samotné budovy konventu, ale mohli jsme i do nedaleké zahrady. Prošli jsme klášterní kryptu, kostel, nádhernou knihovnu, která slouží jako koncertní sál, Salu terrenu i kapli a byli jsme vypuštěni ven. Zahrada náboženství (mn.č.), jak název napovídá, je složena z částí věnovaným budhismu, islámu, křesťanství a dalším hlavním náboženským směrům. Na recepci jsem si půjčila jakýsi ovladač velikosti i vzhledu maximobilu, který mi o jednotlivých částech i historii zahrady vyprávěl (zaplaťpámbů to šlo nastavit i na angličtinu). Za slunného dne by zahrada byla určitě ještě úžasnější, než jak se jevila teď v šedivém (ne)světle. V informačním centru jsem si pak prohlížela výstavu nádherných fotek a teprve za chvíli mo došlo, že je nafotili členové Hornského fotoklubu, kterým jsem v červnu překládala pro JAF na Fotofóru 2007. Na dálku zdravím :-) Snad všechny rakouské církevní i jiné památky jsou v soukromém vlastnictví, takže se o sebe na rozdíl od jejich českých protějšků musejí postarat samy bez pomoci státu - a jak vidno, výborně se jim to daří.

Poslední rakouskou zastávkou byl krásný renesanční zámek Rosenburg, který je od r. 1681 ve vlastnictví rodiny Hoyos a přivítá na 60 tisíc návštěvníků ročně. Už při příjezdu bylo jasné proč: úžasně vypadal zámek i z dálky: vyšperkovaný klenot shlížející na přijíždějící návštěvníky z vysoké skály byl neodolatelný. Rosenburg Škoda jen, že jsem si musela nechat zajít chuť na fotku z dálky (a že by byla!), protože kvůli mně by řidič na kopci vedoucímu k Rosenburgu asi nestavěl, natož aby čekal, než vytáhnu stativ... Počasí se celkem vybíralo, a tak jsme se sluchátky a česky namluveným popisem v mp3 vstupovali na první nádvoří už zalité sluncem. Jak to tak bývá, šla jsem první a byla jsem celkem rychlá, takže jsem celou prohlídku byla v jednotlivých místnostech sama a mohla si je jaksepatří vychutnat. Vám pak nabízím snímky ve Fotogalerii. Když jsme se vrátili do busu čekajícího na přilehlém parkovišti, bylo nám oznámeno, že zbytek party se rozhodl skoro hodinu počkat na vystoupení s dravci. Počkali jsme tedy taky, ale v teple autobusu :-) Na rozdíl od mně známých přeletů dravců na Rábí tady byli víceméně "jen" orli a supi plus volavka. Z repráků znějícímu výkladu jsem moc nerozuměla, sem tam nějakého toho Adlera či rozpětí křídel (což samozřejmě přičítám ředevším kvalitě zvukové sestavy), i tak jsem si to ale užila, protože ptáci byli vskutku majestátní. Jeden takový majestátní kus se po vypuštění normálně zdekoval a do konce představení jsme ho už neviděli.

Pak už jsme směřovali zpátky do Čech - tedy vlastně na Moravu, kde jsme měli ve Velkých Pavlovicích zajištěno ubytování a večeři. Natěšeni na první teplé jídlo dne jsme zasedli ke stolům a dočkali se - vlažného kuřete s chlebem. Následující výklad o víně s praktickými ukázkami (praxi měly na starosti hlavně chuťové pohárky) byl o dost příjemnější, takže nakonec všichni zakotvili u jednoho z nabízených druhů vín. Dočkali se tak konečně i třebonínští. Tedy až na jednu dámu značně michelinózní dámu, která raději zakoupila láhev Bechera a potvrdila tak, že si zájezd skutečně spletla. Západočeské bylinky zřejmě podporují sebevědomí, neboť jsem se ráno dozvěděla, že část popůlnočního sklípkového pobytu strávila Michelin Woman celkem spoře oděná na stole v rytmu diktovaném harmonikou, jenž byl jednou z příčin mého předčasného odchodu na pokoj. Další pikantní zjištění bylo, že budova ubytovny, ve které jsme spali, byla přestavěná z původní slepičárny :-)

Prošvihnutý Zikmund, zámecký ostříž a vítězná dršťková

Rotunda svaté Kateřiny Neděle. Na druhý den byla jako první naplánována návštěva pětatřicetitisícového Znojma. Počasí ráno vypadalo, že se umoudřilo, ale jakmile jsme dosnídali a vyrazili na západ do slavného města okurek, už měly nebeské konve zase pohotovost. Mokli jsme víceméně celou dobu - v areálu pivovaru Hostan, i během procházky přes Dolní (dnes Masarykovo) a Horní náměstí. V areálu pivovaru se kupodivu nachází krásná Rotunda sv. Kateřiny z počátku 11. století, zas tolik se ale divit nebudete, když se dozvíte, že pivovar stojí na místě původního přemyslovského hradu. Na stěnách rotundy jsou zachované krásné malby z poloviny 12. století, ale dovnitř jsme bohužel nemohli, neb je rotunda přísně chráněná proti vlhku, takže se tam dokonce ani nesmí mluvit a prohlídku případně absolvujete jen se sluchátky na uších. Na Horním náměstí prý je označeno místo, kde zemřel císař Zikmund, to jsme ale bohužel nějak prošvihli. Naopak jsme si nemohli nevšimnout téměř 80m vysoké radniční věže - už jen proto, že před ní stojí ohavný socialistický obchoďák. Na věži samé je zajímavé nejen to, že jde o jednu z nejvýznamějších gotických památek u nás (byla postavena 1445-48), ale také její o 45 stupňů pootočené nejvyšší patro, díky kterému je na ni opravdu radost pohledět. Nahoru na cimbuří si navíc můžete vyšlápnout po celý rok a pokochat se výhledem na město. Krásná vyhlídka je ostatně i z hradeb dnešního pivovaru: přímo pod vámi se tam rozkládá město v údolí řeky Dyje. Na Masarykově náměstí už jsme pak zapluli do kavárny v domě, kde před bitvou u Slavkova přenocoval sám Napoleon. Soudě podle toho, jak boj dopadl, se asi vyspal dobře :-)

Přesun k zámku ve Vranově nad Dyjí netrval dlouho, a jak jsme brzy sjížděli serpentinami do údolí pod ten skvostný barokní zámek, zase mě napadlo, že je škoda další neuskutečněné fotky. Vstup do zámku Přestože bylo poledne, průvodkyni jsme nepřemluvili, aby nás nejdřív vypustila na oběd (prý dělejte si, jak chcete, načež nekompromisně vyrazila vzhůru na zámek) a ani nedala na naše varování, že by nahoře mohli mít polední pauzu. No jasně že měli. Půl hodiny jsme tedy mrzli ve větrném průchodu, než si nás vyzvedli na prohlídku zámku. Fotografické štěstí mi tentokrát aspoň trochu přálo, protože liják se spustil, teprve když jsem z nudy fotila lva u kovaného zábradlí nádvoří. Vzhled interiéru zámku mě opravdu dostal. Hned první navšítvená místnost, Sál předků, je díky nádherné výmalbě barokním skvostem. Můžu s čistým svědomím říct, že hezčí zámek jsem dosud neviděla - malby, tapety, nábytek, obrazy... nádhera! Místní průvodkyně nás taky hlídala zrakem ostřížím a jakmile se kdokoli zpozdil za skupinou, hned to schytal. Takže se ani nenamáhejte ptát, zda se uvnitř smělo fotit. Celkem jsme ale byli jako ovečky a vždycky poslušně čekali před otevřenými (!) dveřmi, než nám bude dovoleno vstoupit. Ve městě se taktéž nachází továrna na slavnou vranovskou kameninu, kostel Nanebevzetí Panny Marie a řada restaurací, z nichž většina měla v době našeho pokusu o utišení tříhodinového hladu buď zavřeno nebo bez objednání předem nepřijímala. Přes údolí je ze zámku vidět tzv. Mniszkův kříž, který nechala postavit v roce 1847 majitelka zámku Helena z Mniszku na počest svého zesnulého manžela Stanislava, majitele zmíněné továrny. Podstavec kříže prý nese polsko německý nápis: "Žena nejlepšímu z mužů, děti nejlaskavějšímu z otců. Na památku Jeho Excellence hraběte Stanislava z Mniszku". Což mi přišlo hezký - kdo by se dneska s něčím takovým obtěžoval?
Většina lidí se vydala poobědvat do nejbližší slušně vyhlížející otevřené restaurace, my ostatní jsme se v naději, že ušetříme čas, pokoušeli najít další. Jediná použitelná byla ta, jejíž křídou napsaná tabule nabízela dršťkovou, ovar nebo smažák. Vyhrála horká (a výborná) polívka za dvacku a jídlo bylo na stole rychle, neboť značná část kolegů se zalekla vrchního, kterej byl ňákej divnej, a zdrhla.

«  ZPĚT NAHORU


Fotogalerie

Klikněte na obrázek dole - v novém okně se zobrazí náhledy.
Klikáním na jednotlivé náhledy se pak dostanete k zvětšeným obrázkům s komentáři.


Here you can find some photos from the trip. Click on a picture below to get the thumbnails.
You will get the slides with comments in English by clicking on the thumbnails.


Horn, Altenburg a Rosenburg

Dolní Rakousko: Horn, Altenburg a Rosenburg





Znojmo a Vranov nad Dyjí

Jižní Morava: Znojmo a Vranov nad Dyjí





Info a zdroje:



«  ZPĚT NAHORU


Nechte mi vzkaz!

 © cheva

 Návštěvy:

© 2006-2007  cheva   |  kontakt  |  strom webu  |  aktualizováno / last updated on 26.10.2007