[ Webhosting profitux.cz ]

Akce  »  Praha 2008

Chcete-li se rovnou podívat fotky (i z tohoto článku), najdete je jako obvykle dole ve Fotogalerii.
Máte-li zájem jen o turistické informace, klikněte zde; odkazy jsou na konci článku.

Od Karlova mostu Neděle 20. května 2008. Volba na návštěvu Prahy padla na třetí červencový týden, a musím říci s trochou štěstí, protože dva týden předtím byl ve znamení Vodnáře. Do Prahy jezdívám jako turistka-venkovanka zásadně prostředky hromadné dopravy, protože s tramvajema na silnici nekámoším, a tak jsme k večeru s Vikym vystoupili z rychlíku. Nevím, jaká shoda náhod za tím stála, ale do metra se mi na Hlaváku povedlo nastoupit do toho směru, kterým jsem potřebovala jet, hned napoprvé. Můj orientační (ne)smysl bych si dovolila zkratkou popsat tak, že jsem předchozí pondělí s úspěchem zabloudila v budějcké Stromovce, kam minimálně 4 roky jezdíme na dětské hřiště. Syn naštěstí orientační schopnosti nepodědil po mně ale po manželovi, takže jsme odtud vypadli rychle. I proto je celkem s podivem, že jsme Prahou proplouvali dost v pohodě, i když, pravda, ze neustálé kontroly směru v mapě. Tu zvládám. Naším výchozím bodem byl Břevnov, kde jsme využili nabídku k přechodnému pobytu.

Nosy s bambulí, modrá irena a Slávek jabkožrout

Hned v pondělí jsme vyrazili do pražské zoologické zahrady, jejíž návštěvu před třemi roky si už Viky nevybavoval. Těšili jsme se hlavně na gaviály, které pražská zoo nově získala, ale samozřejmě jsme nemohli vynechat tradiční lákadla, jako jsou gorily, sloni, žirafy, lední medvědi a velké kočky. Gaviálové nicméně byli skvělí - jsou to nijak zvlᚻ obrovští krokodýlové (samice mívají kolem 3-4m délky, samci až k sedmi) Gaviál žijící výhradně v Indii, kde se je podařilo téměř vyhubit - v Indii jich žije posledních 200 jedinců, v zajetí po celém světě 19, z toho pouze sedm v Evropě - v pražské zoo. Snadno je poznáte podle dlouhého úzkého nosu, na jehož konci mívají dospělí samci výrůstek, jenž je dostal na pokraj vyhubení - je to prý totiž stejně jako třeba nosorožčí roh afrodiziakum... Gaviály najdete v pavilóně Čambal, jenž se sice zatím na orientační mapce, o kterou si můžete říct u vchodu do zoo, nevyskytuje, ale po celé zoo jsou rozmístěny informační cedule, které vás k němu spolehlivě zavedou.

Dalším zajímavým objevem byla modrá irena. Procházeli jsme pavilónem himálajského ptactva Sečuán, když jsme si na ceduli všimli jednoho moc hezkého modrého opeřence, jenž se jmenoval irena tyrkysová. Načež jsme pár metrů odstoupili, abychom ji někde vypátrali, a milá irena se na tu ceduli demonstrativně přilítla posadit. Ptačích pavilónů, kam můžete vstoupit a pozorovat obyvatele zblízka, je v pražské zoo celkem hodně. Pár podobných je i u nás na Hluboké, kde kolem vás lítají tradiční obyvatelé českého lesa. Protože se Viky hrozně těšil na slony, naplánovali jsme je navštívit před třetí, kdy s nimi v jejich pavilónu ošetřovatelé cvičí a koupou je. Trochu jsem se bála, že to bude cirkus-hadr, ale představení bylo skvěle komentované a sloni si to evidentně v klidu užívali. Jen do vody se jim zpočátku moc nechtělo, protože africké teploty zůstaly někde nad sloní domovinou. Nenechali jsme si ujít ještě jedno komentované krmení, a to hned vedle u hroší rodinky, která si nevšímala nejen návštěvníků ale ani ošetřovatele, který o nich přišel povídat. Z podvodní letargie ho probrala až rána jabkem na hřbet, již mu uštědřil. Taťka Slávek se přesunul tam, odkud jabka a mrkev lítaly a víc než ochotně na nás otvíral svou úctyhodnou chlebárnu. Manželka Maruška se taky snažila, ale se svými 700 kg vypadala proti 1.5 tuny vážícímu choti celkem tintítko.

Před odchodem si ještě Viky u Vzdělávacího centra vybarvil kulatý obrázek se žábou, který mu pak zatavili do placky. To vše v rámci akce Žáby bijí na poplach, jež zaměřena na obojživelníky, kterým celosvětově hrozí vyhubení.
Dopravu zpátky jsme zvolili lodní, a i přes večerní chlad pod náhle zamračenou oblohou si užívali vyhlídky. Cesta trvá normálně 75 minut, ale protože jsme asi měli kliku na říční špičku, strávili jsme půl hoďky čekáním před druhou plavební komorou u mostu Legií.

Byla Panna Marie královna?

Muchova vitráž

Do deštivého úterka jsme se probrali s plánem procházky klasickým centrálním turistickým okruhem. Dojeli jsme k Vozovně Střešovice, odkud jsme už pěšky šlapali na Hrad. Bylo nějakých devět ráno s Svatovítská katedrála kupodivu nebyla zahraničními skupinkami přecpaná. Kromě nádherného vnitřku kostela jsme si taky náležitě užívali sucho zeshora i zespoda :-) Během prohlídky jsem musela zodpovídat typické Vikyho dotazy typu Proč má Marie korunu? Ona byla královna?, Co je to mše?, Co je náhrobek? nebo Proč ten rytíř nemá brnění? V průjezdu Císařské konírny jsme dali sváču a pak zas roztáhli deštník, navlekli pláštěnku a vyrazili ke Karlovu mostu. Na Kampě se nám za asistence místního číšníka a několika prodavačů podařilo najít Malostranskou pivnici, kde měli sedmdesátikačkové meníčko i pro normální lidi a polívky za polovic. A polívku už jsme rozhodně potřebovali, protože jsme byli zmrzlí a boty měli promočené. Karlův most se zrovna opravuje, takže Viky měl během procházky další zábavu - pozoroval, jak z míchačky stěhují beton v nádobách nahoru na most a jak dlaždiči dávají dohromady rozebraný povrch mostu.

Cestou na Staroměstské náměstí už d隻 ustal a jen občas se spustila minipřeháňka. Prodrali jsme se davem turistů dychtivých spatřit promenádu orlojových svatých a než kostlivec zvonečkem tu show spustil, obešli jsme náměstí a pak se usadili zvenku na rohu terasy kavárny hned naproti radnici. Zahušťující se prostor trochu uvolnil náhlý slejvák, ale ne na dlouho - jen co polevil, nahrnuly se davy zpátky. Modlila jsem se, aby před námi zůstalo aspoň tolik místa, aby Viky viděl na orloj a já ho nemusela zdvihat. Přestože se okýnka se svatými otvírají jen na chvilku, přece jen se mi nechtělo posazovat si na krk dvacet kilo živé váhy zabalené v několika vrstvách oblečení s na zády se bimbajícím batohem s lahví pití....

Okenice se chvíli po druhé odpoledne zavřely a my se vydali dál na Náměstí Republiky, abychom se podívali na putovní výstavu Alive francouzského fotografa Yanna Arthuse Bertranda. Dvaadevadesát neobvyklých velkoformátových snímků zvířat doplňují kromě popisek jednotlivých zvířat i varovné informace o stavu životního prostředí na naší planetě, které pan Bertrand aktualizoval tak, aby vypovídaly i o České republice. Výstavu si můžete prohlédnout až do 5. října tohoto roku. Petřínské zrcadlové bludiště Se zmrzlinou v ruce (už se oteplilo a dokonce svítilo sluníčko) jsme všechny snímky obešli, popojeli kousek metrem a tramvají a přestoupili na petřínskou lanovku, která je také součástí systému MHD. Na pražském dopravním systému mi maximálně vyhovuje možnost koupě lístku formou SMS - revizorovi pak prostě ukážete doručenou esemesku, kde máte napsanou dobu platnosti jízdenky. Doufám, že zvěsti o tom, že tento systém se bude zavádět i v Čb, jsou pravdivé. V kabině lanovky jsem se lehce vyděsila, když se naše souprava začla vyhýbat té protijednoucí doleva - vypadalo to na jasnou srážku: normálně se přece vyhýbá vlevo! Nicméně jsme pak logicky přišli na to, že ta naše vždycky jezdí po stejné straně, dolů i nahoru - tažná lana by na konečné těžko prohazovali :-))

Jelikož jsme byli už notně uťapkaní, rozhodli jsme se jít jen dovnitř zrcadlového bludiště a výstup na rozhlednu protentokrát vynechat. První část labyrintu je skutečně bludiště, i když se lze celkem snadno orientovat podle parket v podlaze. Není bez zajímavosti, že bludiště původně vzniklo jako pavilon Klubu českých turistů na pražské Jubilejní výstavě 1891, a na Petřín se přestěhovalo až o dva roky později. Druhá část obsahuje známý desetimetrový obraz bitvy pražských studentů se Švédy na Karlově mostě za třicetileté války bratrů Liebscherových. Teprve ve třetí části se návštěvníci konečně dočkají zkreslujících zrcadel a mohou se na sebe podívat v různých výškách a šířkách. Z petřínského vršku jsme se vydali dolů směrem ke Strahovskému kláštěru, a domů dojeli ze stejné stanice, odkud jsme vyráželi ráno.

Památníček bitvy na kopečku a letohrádek Rudolfova strýce

Letohrádek Hvězda Poslední den pražského pobytu jsme se na doporučení rozhodli strávit průzkumem okolí. Nabízel se blízký Letohrádek Hvězda a památník bitvy na Bílé hoře. Od rána svítilo slunce a bylo docela teplo, a tak jsme rovnou vyrazili pěšky na konečnou tramvaje Petřiny a odtud doleva k Oboře Hvězda. Obora je velmi pěkně udržovaný kus lesa s naučnou stezkou, uprostřed něhož se nachází stejnojmenný letohrádek. Ten byl založen Ferdinandem Tyrolským, českým místodržícím, v r. 1555 a bohatě tak pamatuje nedalekou bitvu na Bílé hoře. Model bitvy je koneckonců umístěn i ve sklepním prostoru letohrádku spolu s kopiemi dobových rytin. Jak dost okatě napovídá název budovy, její půdorys má tvar hvězdy, a to Davidovy. První náčrty prý kreslil sám Ferdinand, jenž byl podobně jako později jeho synovec Rudolf II. zapálený do astrologie a magie, na něž najdeme odkazy po celém letohrádku. Letohrádek má tři nadzemní patra, ale při běžném provozu je vstup povolen jen do dvou nižších. V celém prvním najdete úžasný strop zdobený již na konci 16. století štukem italských mistrů, na stěnách se podařilo zachránit části starých fresek a v jednotlivých místnostech se leccos dozvíte o budově samé např. i z krátkého videa z dílny ČT. Památník národního písemnictví, jehož je Hvězda součástí, k nahlédnutí zapůjčil mnohá díla pánů Jiráska a Alše, jimž bývala věnována umělecká část expozice. Nyní se ve druhém patře konají rozličné umělecké výstavy.

Před budovou jsme se pak dali doleva dolů po stezce, dokud jsme nenarazili na zeď. Kromě oficiálních třech bran totiž v jižní zdi najdete ještě probořenou díru a také malou branku, kudy jsame vyrazili směrem na Bílou horu. Viky se mne po cestě ptal, jestli tam bude moct lézt po skalách. I odvětila jsem, že nadmořská výška 381 m nic takového neslibuje, nicméně že jsem tam ještě nebyla, tak se necháme překvapit. Překvapení nastalo to, že jsme vlastně žádnou horu neobjvili. Celkem nenápadná mohyla na památku bitvy, která znamenala pro český lid, především nekatolíky, na dlouho katastrofu, se nachází uprostřed pole.

Horu nevidno, mezi stromy mohyla

 

«  ZPĚT NAHORU


Info a zdroje:



«  ZPĚT NAHORU


Nechte mi vzkaz!

 © cheva

 Návštěvy:

© 2006-2008  cheva   |  kontakt  |  strom webu  |  aktualizováno / last updated on 24.7.2008