[ Webhosting profitux.cz ]

Akce  »  Písek

Předvelikonoční výlet do Písku

Chcete-li se rovnou podívat na fotky, klikněte sem.

Čtvrtek 5. dubna 2007. Ve středu večer jsem se dozvěděla, že pánové na chatu nepojedou ve čtvrtek ale až v pátek, i jala jsem se vymýšlet rodinný program na čtvrteční dopoledne, poněvadž já měla dopoledne prázdniny a manžel dovolenou. Nakonec jsem vymyslela návštěvu Písku, kam jsem kdysi sice jezdila učit, ale z města samotného jsem nikdy moc neviděla. Na netu jsem zjistila něco o existenci hradu, muzea, kostela, mariánského sloupu a Palackého sadů, k tomu vylovila z paměti informaci o nejstarším kamenném mostě v Evropě a ráno se jelo.

Problém, který obykle v cizích městech mívám, totiž najít rozumné parkoviště (blízko centra a nejlépe zadarmo) jsme tentokrát měli vyřešený, protože právě nedaleko starého mostu jsem jezdila učit. Stačí jet po obchvatu a od Budějovic to za řekou vzít první odbočkou doprava. Na semaforech rovně, v té samé ulici se většinou snadno zaparkuje před některým z obchůdků. Starý kamenný most je přímo na konci ulice – a tam jsme taky začali s procházkou. Most přes řeku Otavu, 111 metrů dlouhý a 4,5 metru široký, byl postaven okolo roku 1270 a je skutečně krásný. Barevné moderní budovy na levém břehu Otavy, tzv. Pražské předměstí, o kterých se v době jejich stavby vedly vášnivé diskuze, mi přišly, že se k němu náherně hodí.

Starý kamenný most Socha a domy na nábřeží

Encyklopedie mostů o jeho výzdobě říká: Sochy vytesal na konci 17. století řezbář a kameník Jan Hammer z Čimelic (jeho dílo zdobí i další jihočeské mosty), krucifix odlil cínař Vácalv Hanzl, který si údajně sám lehl do písku, aby co nejlépe vystihl Kristovo tělo. Avšak při odlévání se mu zkazil kadlub a mistr zaklel; při vysvěcování kříže pak prosil za odpuštění. Po mostě ve středověku projíždělo až 500 formanských vozů denně. Vždyť most ležel na tzv. Zlaté stezce z Bavor do Prahy. Za mostem tak bývalo už tehdy 20 hostinců. Je též nazýván Jelením mostem a ke jménu údajně přišel tak, že se měšťané rozhodli stavbu pojmenovat po prvním, kdo dokončený most přejde. A to byl údajně jelen, vyplašený z blízkých hvozdů.
Povodeň v srpnu roku 2002 mostu dala dost zabrat. Smetla zábradlí a dláždění, posunula plastiku sv. Anny a vzala si sochu anděla ze sousoší sv. Jana Nepomuckého, který je ochráncem mostů. Tato barokní socha je nyní nahrazena novější replikou. Již dva dni po povodních však bylo na most nainstalováno provizorní dřevěné zábradlí a most byl znovu otevřen pro veřejnost. Při následné rekonstrukci, na jejíchž nákladech se podílela i veřejná sbírka, byl technologicky zabezpečen proti dalším povodním.

Hrad Prošli jsme přes most a z internetových map věděli, že když zahneme doprava, měl by být u řeky hrad. Došli jsme až na Velké náměstí, a když jsme procházeli kolem muzea za budovou radnice, všimla jsem si, že budova muzea vypadá podezřele podobně obrázkům hradu. Tak jsme přišli na to, že muzeum a hrad jedno jsou, a šli si koupit lístky. Dospělí za tři pětky plus další tři za možnost fotografování, což je celkem lidové, řekla bych. Paní u pokladny sice nejdřív tvrdila, že dokonce za desetikačku, ale pak se opravila s omluvou, že to ještě nikomu neprodávala, protože je to muzejní novinka :-)

Pijaňéri Expozice Prácheňského muzea mi přišla jako jedna z nejsympatičtěj-
ších, které jsem viděla. Nejenže v budově bylo teplo a příjemně teplé byly i tóny osvětlení, ale samotné prostory byly zajímavé a různorodé, takže každý si našel něco, co ho zajímá. My přeskočili dočasnou velikonoční výstavu v přízemí a přesto jsme měli k prohlídce tři patra. V prvním a druhém patře jsme nahlídli do píseckých dějin od pravěku, a přes rytířský sál, průmyslové období, obě světové války a dobu komunismu jsme se octli zas u nás. Celá historie je pojatá hodně zajímavě, u exponátů jsou jasné popisky a zdálo se mi, že je i vyvážená. Například: přestože centrum jedné místnosti okupuje Gottwaldova busta, kterou hrdě stráží pionýři, kolem je ve vitrínách člověk najde i dost informací o Lidových milicích a obětech komunismu.
Návštěvník si může prohlídnout například i nerosty nalézané v okolí, ačkoli třeba populární zlato aby člověk hledal na šutru lupou – vedou k němu nalepené papírové šipečky, abyste jeho stopy vůbec postřehli :-) Dále je tu expozice přírodnískládající se z přírodnin, popř. vycpaných přírodnin, fotografií a informací o chráněných územích s mapami. V podzemní části na ni navazuje expozice o rybářství, v jejímž nejspodnější části se můžete pocvičit v poznávačce živých sladkovodních ryb.
Technikům se zase bude líbit starý hodinový stroj, jeden z prvních televizorů, cvičební kolo (předek nynějších rotopedů), vitríny věnující se textilnímu průmyslu v Písku nebo stařičký benzínový motor Jára. Kulturně založený člověk bude nadšen místnostmi zabývajícími se hudbou, malířstvím a divadelnictvím (je tu napríklad staré loutkové divadlo, starožitný nábytek i obrazy), v současné době doplněné o výstavu 3D fotografií z jihočeských míst a autorskou výtvarnou výstavu Václava Turka. Samotná výtvarníkova dílay mě nijak zvlášť nezaujala (do obýváku bych si pro potěchu oka dala možná jedno dvě), rozhodně se mu ale musí přiznat, že není nudně jednotvárný, jelikož u málokterých dvou skupinek jeho děl byste tipovali, že vytvořil jeden a týž umělec. My si naopak se zaujetím prohlídli místnost věnovanou školním pomůckám a tablům z počátku minulého století. Dámy, obávám se, že mezi tehdejšími absolventy středních škol bych si dneska rozhodně nevybrala :-) Taky když porovnám složení předmětů na gymnáziu, kde se vyskytovaly čtyři jazyky (latina, řečtina, němčina a čeština) a představím si, že bych svým náctiletým studentům navíc dala ke čtení třeba anglický originál (tak jako tehdejší studenti pročítali řecké), asi by mě poslali víte kam...

Alšovo náměstí Z muzea jsme se vydali hledat turistické informační centrum, které je hned ve vedlejší Heydukově ulici, kde nám taky dobře poradili hospodu, kam si máme dojít na oběd. Ještě jsme se prošli po Alšově náměstí, kde je jednak barokní mariánský sloup z r. 1713, jednak odtud zahlédnete městu dominující věž děkanského kostela Narození Panny Marie, a hlavně si na jednom z jeho nároží určitě všimnete nádherného dvoupatrového neorenesančního domu čp. 50, jehož nástěnné malby podél oken ve druhém patře jsme tipovali na autorství Mikoláše Alše, ale vytvořil je malíř A. Liebscher. Dnes se zde nachází poliklinika.



Schrenkův pavilon Paní z Informačního centra nám s volbou hospody dost nahrála, protože nás poslala do restaurace U Rainerů, která se nachází přímo u Palackého sadů, kam jsme také měli v plánu se jít podívat. Rainerů byla volba pohříchu dobrá, protože jídlo bylo chutné, bohaté a nikterak drahé – mají polední menu a kolem dvanácté, kdy jsme tam byli i my, tam byla hlava na hlavě. Obsluha, skládající se z učňů, byla sice lehce chaotická ale příjemná a vstřícná. Dokonce nás nevyhodili z prostor určených primárně pro štamgasty se stravenkami :-)
Procházka po vlastních Palackého sadech byla celkem krátká - na plánu města sice vypadaly rozlehle, ale víceméně je to taková nudle-park s pomníky Františka Palackého, Adolfa Heyduka, barokní sochou Neptuna, pak empírový Schrenkův pavilon, záhony macešek a to je celkem všechno.
Pak už jsme se jen prošli po nábřeží Otavy. Bylo sluníčko, ve kterém se vyhřívaly kachny při svém poledním šlofíku, Podskalský jez hezky šuměl, a na trávě kolem stezky kvetly stovky sedmikrásek. Z nábřeží byl hezký výhled na zadní část hradu a Putimskou bránu, upraveně vypadal i hřbitov s kostelem nejsvětější trojice ze 16.st.

A Vikýš? Ten měl největší radost z poznaných okounů a línů a z kroket, které si dal v hospodě.




Zdroj:



Fotogalerie

Písek Klikněte na obrázek vedle - zobrazí se náhledy. Klikáním na jednotlivé náhledy se pak dostanete k zvětšeným obrázkům s komentáři.

Here you can find some photos from the trip. Click on the picture on the left to get the thumbnails. You will get the slides with comments in English by clicking on the thumbnails.





Pro odpověď na otázku z Fotogalerie klikněte sem

«  ZPĚT NAHORU



































Odpověď: stůl sloužil k výrobě doutníků

«  ZPĚT NAHORU


© 2006-2007  cheva   |  kontakt  |  strom webu  |  aktualizováno / last updated on 9.7.2007