[ Webhosting profitux.cz ]

Akce  »  Klokoty a Radenín


Chcete-li se rovnou podívat fotky (i z tohoto článku), najdete je jako obvykle dole ve Fotogalerii.
Máte-li zájem jen o turistické informace, klikněte zde; odkazy jsou na konci článku.


Klokoty

Fotograficky flekatá

Pátek 2. května 2008. Šinuli jsme si to s Vikym po tejnské silnici, v Táboře zapomněli zahnout doprava pod Bechyňský most a mířili tak zas do centra kolem hradu Kotnov. Tam kouknu náhodou doleva a co nevidím - klokotský poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie září ve slunci v celé své kráse. No co, říkám si, konečně máme den opravdu jarní, tak proč si neudělat malou zajížďku.

Přes pampelišky No zajížďka byla nakonec delší, než jsem plánovala, protože jsem se (očividně mylně) domnívala, že to prostě švihnu nějakou postranní uličkou a za chvíli jsme v Klokotech. No, nebyli jsme. Veškeré uličky měly postranní hlavně úmysly - tedy rychlé konce nebo ústí do stejně podivné uličky, takže jsme se nakonec pokorně vrátili kolem Kotnova na Parkány a do Klokot dojeli klasicky kolem nemocnice. Tam to (ani pro mě) už nebylo těžké najít - na kostel vás navede jednak cedule a navíc po odbočení jedete pořád rovně, dokud se kostel neobjeví přímo před vámi. Nám se navíc se zjevil v zelenožlutém, protože louka kolem něj byla plná pampelišek.
Nelenila jsem tedy a zalehla do žluti, abych udělala mooooc hezký snímek. A že se mi prvních pár moc nelíbilo, lozila jsem v trávě a hledala lepší pozici. Toho, že jsem zbytek odpoledne chodila posetá kanárkovými fleky od pampeliškového koberce, jsem si všimla až doma. A já si říkala, že se na mě lidi koukaj nějak divně ... Fotka ale stojí za to a já doufám, že pampeliškový pyl půjde vyprat líp než pampemlíko :-)

Areál kostela byl otevřený, ozářený sluncem a už zdálky jsme slyšeli impozantní zvuk varhan, u kterých seděl starý pán a vypadal, že se kláves vůbec nedotýká. I vnitřek kostela je úžasný - koneckonců se jedná o budovu barokní, takže výzdoba opravdu stojí za prohlédnutí. Zmínky o existenci kostela (tehdy gotického) se datují už z konce 14. století a barokní přestavba se uskutečnila v první čtvrtině 18.st. Poutním se nazývá proto, že se zde zjevila Panna Marie. Nedaleko byla postavena kaple a později kostelík a na místo začly proudit zástupy poutníků.

Bítov

Koráby v trávě a líbačka s dvouhrbcem

Šajtan Po cestě domů z Mladé Vožice jsem se rozhodla stavět v Radeníně, kde jsem zjistila, že se nachází starý židovský hřbitov. Náramně se to hoilo, protože v květnu je cesta z Dolních Hrachovic na Chýnov pastva pro oči. Většinu silnice totiž lemují třešně, které jsou tou dobou v plném květu. Ještě před odjezdem jsem na radenínských webovkách narazila na odkaz Velbloudi v Bítově, což mě lehce udivilo, protože jsem nedokázala najít souvislost jihočeské vesnice s moravským Bítovem ležícím nedaleko Znojma. Nicméně Bítov existuje ještě jeden, a to 2 km od Radenína mezi Chýnovem a Choustníkem, o kterých jsem psala loni. Tedy jsme se nejprve vypravili do Bítova. Cedule výskyt velbloudů sice neukazovaly, ale i v neděli odpoledne se ve vesnici vyskytl dostatek ochotných sousedů, kteří nás ke statku č.p. 8 navedli. Zaparkovali jsme před ním a nenavše zvonek, jali jsme se ťukat na první vchodové dveře. Majitel nám sdělil, že velbloudářka bydlí vedle, ale tam nás na ťukání z otevřených dveří přišel přivítat jen kamarádský chlupáč. Drze jsme tedy prošli dvorem a hned od branky jsme už viděli dva drabaře, tedy dvouhrbé krasavce, jak na nás zvědavě koukají z ohrady.

Velbloudi zrovna nevypadali moc reprezentativně, protože evidentně procházeli jarní výměnou kožichu - mají lehce (nebo spíš těžce) opelichanou vizáž. Nechali se ale od nás normálně krmit natrhaným mlíčím i travou a chodili si pro ně, přestože o pastvu uvnitř neměli nouzi. Asi prostě mají rádi společnost. Udělala jsem pár fotek, Viky vybíral krmení, skotačil kolem a příležitostně tak plašil celkem klidná zvířata. Jelikož jeho tenisky pomalu začínaly taky vypadat jako koráby, protože tráva byla po dešti ještě trochu morká, zavelela jsem k odchodu. Načež se dítě sebralo, dalo velbloudovi poslední stéblo trávy a na čumák mu vlepilo pusu... Na dvoře už jsme viděli pana domácího, který nám hned zavolal majitelku velbloudů. Od té jsme se dozvěděli, že velbloudy má přibližně jeden rok a že si tedy na všechno teprve zvykají. První akce je čekala právě v následujících dnech, tak doufejme, že to účastníci lidští i velbloudí ve zdraví přežili :-)

Radenín

Romantika na hřbitově

Zákoutí hřbitova Naší poslední zastávkou byl Radenín, kde jsme chtěli najít židovský hřbitov, ale ze zahrady obehnané vysokou zdí, za kterou jsem se domnívala, že se skrývá, se vyklubal dětský domov. Obrátila jsem se tedy na místní, kteří opět nezklamali. Museli jsme se vrátit na začátek vesnice (směr Chýnov), kde stojí dřevěná lavice se stolem a informační tabulí. Tam jsme dle instrukcí odstavili auto a vydali se úvozovou cestou vzhůru. Šli jsme po polní cestě alejí z třešní a bříz, všechno kolem se zelenalo jarem, obloha byla nádherně modrá s ještě hezčími sněhově bílými mraky a výhled z kopce na okolí byl prostě úžasný. Chvíli to vypadalo, že prostě míříme do polí a po nějaké památce se zem slehla, nicméně nahoře na kopci se po levé straně vyloupla úhledná kamenná zeď, za kterou už se hřbitov tušit dal.

Železná branka byla pečlivě zavřená ale nikoli zamčená a my jsme tedy snadno vstoupili dovnitř nevelkého prostoru obehnaného onou zdí. Hned po pravé straně stála bytelná kamenná márnice s ještě bytelnějšími vraty opatřenými visacím zámkem. Co kdyby... Hřbitov byl evidentně opečovávaný. Spousta náhrobků sice byla popadaná nebo alespoň nahnutá, mezi nimi bujně rostly hluchavky, kostival, tráva a občas i kopřivy, po kmenech stromů se pnul břečťan, ale celkově všechno působilo velmi upraveným dojmem, snad i díky tomu, že zrovna kvetl barvínek, jehož světle fialové kvítky ze hřbitova dělaly snad i útulné romantické místo. Zatímco jsem dělala fotky, Viky se bavil luštěním písmenek na rovech a nutil mě číst celá jména, což šlo jen u těch novějších, protože náhrobky z 19. století byly psány švabachem a ty ještě starší byly popsány hebrejsky. Podle informací na webech pochází nejstarší z nich z roku 1741.

«  ZPĚT NAHORU


Fotogalerie

Klikněte na obrázek dole - v novém okně se zobrazí náhledy.
Klikáním na jednotlivé náhledy se pak dostanete k zvětšeným obrázkům s komentáři.


Here you can find some photos from the trip. Click on a picture below to get the thumbnails.
You will get the slides with comments in English by clicking on the thumbnails.


Klokoty a Radenín

Poutní kostel v Klokotech, velbloudi v Bítově a židovský hřbitov v Radeníně





Info a zdroje:



«  ZPĚT NAHORU


Nechte mi vzkaz!

 © cheva

 Návštěvy:

© 2006-2007  cheva   |  kontakt  |  strom webu  |  aktualizováno / last updated on 9.5.2007