[ Webhosting profitux.cz ]

Akce  »  Jarní prázdniny

Zima-nezima a hejbací dinosauři

28. ledna Je konec ledna a máme PRVNÍ SNÍH! Neuvěřitelné. Loni jsme začli sníh hrabat v listopadu a skončili někdy v dubnu, letos je opravdu sníh poprvé. Myslím použitelné a odhrabatelné množství sněhu, nikoli pár vloček, které když Viky viděl někdy začátkem ledna, hned volal, že půjdem bobovat... A tak když konečně napadla vrstva, o které se dalo doufat, že jízdu na bobech vydrží, vyrazili jsme klasicky k lávce přes Vltavu.

U lávky Celé dopoledne krásně svítilo sluníčko, tak jsme se naobědvali, vytáhli boby ze sklepa, koukli ven, a viděli...vichrnou chumelenici. Hm, tak to asi nepůjde. Jenže když příroda děti nechá dva měsíce čekat, jen tak je něco od výpravy na boby neodradí, a matky s tím nemají moc šanci něco udělat. Prostě se šlo. U kasárenského parku jsme stáli na semaforech a já si všímala řidičů, kteří stoje ve frontě na červené mysleli si své o krkavčí matce, která svoje dítě vyžene ven i v TOMHLE počasí. Prodrali jsme se statečně až na úroveň Tesca a pak rezignovali na cestu normálním způsobem - tedy čelem vpřed. Otočili jsme se k větru zády a doufali, že nějaký protijdoucí nedostane stejný nápad. Viky stále trval na svém, že se nevrátíme, přestože mu boby, které si chtěl sám táhnout, poponášel vítr do stran. Doklopýtali jsme na kopeček k lávce, který byl malinko uježděný od bobistů z předešlých dnů, kdy jsme se my ven moc nedostali. Kdo si počká, ten se dočká...vichřice :-) Viky radostně sjížděl ze svahu a šlapal zpátky nahoru, pořád dokolečka, a pořád ho to bavilo. Chvíli mu trvalo, než se mu podařilo poprvé sjet bez toho, aby se vyklopil (sedal si totiž na stranu a ne doprostřed sedačky, a vyrovnávat mu moc nešlo). Tmavá obloha se dokonce na chvíli protrhala a ukázalo se sluníčko, i když ne na dlouho, protože mraky se nad námi hnaly slušnou rychlostí, a za chvíli už zase chumelilo. Za sluníčka dorazily ještě dvě další dvojice - mamka s holčičkou a paní se setrem. Ten o bobování nejevil zájem.

Klopýtko Já nahoře klepala kosu ve větru a pomáhala Vikymu nahoru, když mu to do kopce podkluzovalo. Postupem času začal víc podklouzávat než šlapat vzhůru a já usoudila, že toho má plný kecky. Samozřejmě jsem to schytala, protože se stále náramně bavil. Mně ale bylo jasný, že pokud ho ze svahu nedostanu teď, později to bude o moc horší, protože s únavou se začne i celkem bezdůvodně vztekat, nato se začnu vztekat já, budeme na sebe vzájemně řvát a skončí to pláčem. A to nás ještě čekala cesta nahoru na Čtyrák. Šupem - naposledy sjet a jdem. Když si "naposledy sjel" potřetí a já byla na pokraji exploze, napdalo mě, že jediný způsob, jak ho odtud dostat, je nalákat ho na to, že ho potáhnu za sebou na bobech. Nápad se ujal a my vyrazili zpátky. Někilikrát musel sice vystoupit, a dokonce chápal, že po asfaltu se s bobama dost dobře jet nedá, já se zahřívala coby tažná, on odpočíval coby tažený. Domů jsme přišli vymrzlí ale spokojení. Splněná povinnost, šťastné dítě. V neděli chtěl jít Viky zas, ale táta ho ukecal na stavbu sněhuláka na zahradě. Nakonec postavili tři. Jeden Legolas s lukem, jeden Aragorn s mečem a třetí Gimli se sekyrou. chtělo to trochu představivosti, aby člověk třeba Orlanda poznal, ale když byl upozorněn, dalo se :-)

Legolas Sněhuláci

Na levém obrázku můžete vidět dokončovací práce na Legolasově luku. Bohužel sněhuláci vydrželi jen do druhého dne, a než přišel malej v pondělí ze školky, ze sněhuláků zbyly jen mrkvové nosy, odkutálené hrnce a uplácané hromádky sněhu...

5. února Začly jarní prázdniny. Jsou vskutku jarní, neboť po sněhu zase není ani památky a v okolních zahradách kvetou čemeřice. Jsem zvědavá, jestli se opravdového jara dočkají i naše hyacinty, které začly nahoru vyrážet už po Vánocích. Moc se toho dělat nedá. Venku je celkem zima, ale bez sněhu, hrady a zámky jsou zavřené, na dětských hřištích stojí voda a jsou plné bláta, a televize nás rozhodně nespasí. Ke svému smutku jsem se dozvěděla, že ani výstava fotek veverek z Kleti už v planetáriu není - ale prý budou některé k vidění na webu. Naštěstí do ČB dorazila výstava plzeňského Dino Parku a zakotvila na Výstavišti. Dovnitř vás pustí za 80Kč, a pokud jste důchodce, student či dítě, tak zaplatíte o tři pětky míň.

Návrat dinosaurů

Ráno jsem se na netu snažila zjistit, kdy výstavu otvírají, bohužel Výstavišti zřejmě nestojí návštěvníci za to, aby je informovali. Na celém webu Výstaviště o Dino Parku nenajdete NIC. Zjistila jsem tam ale, že v neděli a v pondělí se koná soutěž agility, tak jsme vyrazili po deváté a říkali si, že pokud Ještěři začnou až v deset, můžeme si čas čekání ukrátit pozorováním mrštných přátel člověka. Ajta. Vrátný nám sdělil, že agility se konala v sobotu a v neděli a dneska je tu krom ještěrů pusto a prázdno. Skvělý, půl hodiny přešlapování v mrazu :-( Fakt dík, webmasteři Výstaviště! Čekání nám krátil poslech hudby značně inspirovaný filmovou hudbou Spielbergova Ztraceného světa.

Před desátou se už před branami začla srocovat skupina rodičů a prarodičů s dětmi, no jasně, vždyť jsou prázdniny. Viky nakukoval skrz prosklené dveře hlásil, že vidí dinosaura! Pustili nás dovnitř a už před pokladnami Vikyho děsily zvuky, o kterých se domníval, že je vydávají opravdoví ještěři. A že prý nikam nepůjde. Nechal si to vysvětlit, a prohlásil, že teda půjde, když je to JEN rádio. Po zakoupení vstupenky nám rozdali 3D brýle, my se seřadili v minikinosále a ve stoje poslouchali, jak nás upozorňují, že bychom měli radši vypadnout, pokud máme epilepsii, oční vadu nebo mimčo v břiše. Filmík byl krátký, nastínil situaci vzniku ještěrů a párkrát diváky vystrašil přilétající obří vážkou a létajícími meteority; Vikyho jsem držela kolem ramen a cítila, jak se před blížící se vážkou uhýbá :-)

Rex Po odevzdání brýlí na konci filmu jsme byli vpuštěni do ještěřího pavilónu. Viky se zarazil hned na začátku a odmítal jít dál, protože ho děsily jak zvuky naštvaných dinosaurů tak ještěři samotní, kteří byli všude kolem a kývali hlavami a ocasy. Nám velkým trochu přebíhal úsměv po tváři, protože dinos byli fakt hodně umělí, nicméně pro děti byli živí. Několik jich začlo bulet a do konce prohlídky nepřestalo, drželo se maminek a fňukalo, že chtějí pryč. Viky sice nebrečel, ale byl k nám přilepený jako klíště a k dinosaurům blíž rozhodně odmítal jít. Říct si dal až u hlavy tzv. Fotosaura, kterému se vlezlo spodem do krku a vykouklo se mezi zuby.

Pteranohračka Nevím, možná jsem moc náročná, ale nějak jsem si představovala, že tam modelů bude víc než jeden sál. Asi se budeme muset vypravit do Plzně k zoologické zahradě, kde dinosauři bydlí na třech hektarech. Jako správní rodiče jsme se pak nechali ukecat a zakoupili pteranosaura, který pak manžela hrozil mlátit po hlavě, jak se kýval z ruky Vikyho, který seděl po cestě zpátky na koni a nesl se.

Více o výstavě

Naučná vsuvka:
Dinosauři (z řec. deinos sauros – strašný ještěr, někdy překládáno hrozný plaz) jsou skupinou živočichů z třídy plazů, která dominovala živočišné říši přes 160 miliónů let. Objevili se ve středním triasu asi před 235 mil. let a vyhynuli před 65 miliony lety na konci křídy. Veškeré informace o dinosaurech máme nicméně pouze ze zachovaných fosílií.
Kosti dinosaurů již prokazatelně znali staří Číňané kolem roku 300 př. n. l. V některých oblastech Číny byly (a dosud jsou) tyto fosílie tak četné, že je místní mudrci a lékaři roztloukali na prach a používali údajně jako prostředek na mužskou potenci. Představa o počtu takto zničených cenných pozůstatků pravěku je potom téměř děsivá. Také původní obyvatelé Severní Ameriky se již před mnoha stovkami (a možná tisíci) let setkávali s fosilními kostmi velkých vymřelých zvířat, včetně kostí dinosaurů (především na severozápadě USA a na západě Kanady).
V roce 2003 byl objeven první český dinosaurus známý podle kosterních pozůstatků (předtím byla u nás objevena pouze fosilní tříprstá stopa malého dravého dinosaura z lomu Děvět křížů u Červeného kostelce). První kvalitní písemná zmínka o dinosauří fosílii však pochází až z raně novověké Anglie a datuje se k roku 1676, jde však zatím jen o zobrazení bez odborného popisu (autorem byl tehdejší ředitel Ashmolean museum Robert Plot a jednalo se o část stehenní kosti teropoda megalosaura).
Zdroj: Wikipedia

Fotogalerie

DinosauřiKlikněte na obrázek vedle - zobrazí se náhledy. Klikáním na jednotlivé náhledy se pak dostanete k zvětšeným obrázkům s komentáři.

Here you can find some photos from the trip. Click on the picture next to it to get the thumbnails. You can get the slides with comments in English by clicking on the thumbnails.




«  ZPĚT NAHORU


© 2006-2007  cheva   |  kontakt  |  strom webu  |  aktualizováno / last updated on 9.7.2007