[ Webhosting profitux.cz ]

Akce  »  Kamenice nad Lipou

Parním vlakem do Kamenice nad Lipou

Chcete-li se rovnou podívat fotky (i z tohoto článku), najdete je jako obvykle dole ve Fotogalerii.
Máte-li zájem jen o turistické informace, klikněte zde; odkazy jsou na konci článku.

Šestnáct obrázků, čmoudíky s reklamou a irský cibuložrout

15. srpna 2007. Blížila se středa před mým odjezdem na festival do Trutnova a já chtěla ještě stihnout výlet parní mašinkou, který jsme v červenci neuskutečnili kvůli Vikyho angíně. Místenky jsme museli zrušit a doufali, že nějakou srpnovou středu bude hezké výletní počasí. Bylo. Středa byla vybrána z prostého důvodu - parní vlak z Jindřichova Hradce do Obrataně totiž jezdí jen o prázdninách právě ve středu. Ostatní tratě, ceníky a jízdní řády lze snadno zjistit na webu Jindřichohradeckých místních drah. Na obrataňskou trať jsme vyrazili proto, abychom vystoupili v Kamenici nad Lipou a měli tak před návratem stejným vlakem čas si prohlédnout místní zámek.

Jindřichohradecké nádraží Na webu jsem sice zkoumala mapu Hradce a jak se dostat k nádraží, nicméně město jsme skoro celé objeli a k nádraží trefili víceméně náhodou, protože cedule navádějící auta k nádraží se nevyskytovaly. Je ale zase pravda, že směrovku k vlakovému nádraží potřebuje jen málo řidičů aut - ti se totiž dopraví na požadované místo právě svým vozem. Vlakové nádraží je v každém případě velmi pěkná budova - podobná té, kterou jsem vždycky obdivovala ve Veselí nad Lužnicí. Naše nástupiště jsme rozhodně nemohli nenajít - už z daleka jsme slyšeli pískání a hučení vypouštěné páry. Protože jsme dorazili asi o hodinu dřív (doufala jsem - marně -, že v okolí bude kam se jít podívat), měli jsme fůru času obě mašinky, které tam stály, nafotit. A mohli jsme mít spoustu úžasných fotek, kdybych na místě nezjistila, že dvougigová karta dál spokojeně odpočívá ve čtečce počítače... V zásobníku pouzdra foťáku se krčila jen docela malá 16MB karta, takže mi nezbylo, než o polovinu snížit velikost focených snímků, abych domů přivezla alespoň pár obrázků. Jak já byla za ni vděčná!!! Doteď nechápu, jak se to mohlo stát, protože krytku foťáku právě z tohoto důvodu nechávám otevřenou, dokud tam kartu nevrátím. Buď byl aktivní nějaký uklízeč, třeba skřítek Pořádníček, nebo jsem foťák náměsíčná sklidila sama... Domů jsem nakonec přivezla skromných šestnáct fotek, které si všechny můžete prohlídnout ve Fotogalerii. Parní mašinka

Nakonec jsem byla ráda, že jsme nepřijeli až na odjezdovou desátou, protože jsme místa tentokrát nerezervovali předem a vagóny byly dost nacpané. Takhle jsme alespoň včas zasedli místa u okna a ještě mohli hrát dobráky, kteří sundají batoh z lavice, aby se k nám mohly posadit další děti :-) Místenky stojí jen o dvacku navíc, a pokud chcete jet za hezkého počasí, je asi lepší ty dvě pětky pro své pohodlí obětovat. Přece jen – i do Kamenice, která je napůl cesty do Obrataně, jsme jeli 3/4 hodiny. Vlakem s námi jely i skupinky dospělých převážně cyklistů, protože kola společnost v pohodě převáží v nákladním vagónu. Většina přítomných dětí měla ohromnou bžundu z toho, jak otevřenými okny dovnitř foukal čmoud z komína - tmavý a smradlavý. Mně připomněl zimní večery u nás ve čtvrti před tím, než se zavedlo do většiny domů plynové topení a většina majitelů topila uhlím (plus co dům dá). Vyjít ven z domu pak bylo na vlastní průduškové nebezpečí. Děti ve vlaku si to spojily jinak a sborově skandovaly TV reklamu Smrdí, smrdí, to to smrdí!

Zámek Kamenice nad Lipou Když jsme dorazili do Kamenice, počkali jsme ještě tu čtvrhodinku, kterou lokomotiva potřebovala před odjezdem na dočerpání vody, vlak nechali odjet a pak vyrazili do města k zámku. S nádražím za zády naberete směr doleva nahoru po Masarykově ulici, a tak za deset minut dojdete na hlavní náměstí, kde stojí i zámek. My si ještě udělali cestou přestávku v hotelu U Lípy a dali si dobrý oběd. Zámek je zvenku moc hezký, září červeně a jeho volně přístupná zahrada taky zve k procházce. Vnitřek zámku sloužil zrovna jako výstava hraček: 12.-16. července ve městě probíhala akce zvaná Hračkobraní, z jejichž exponátů je výstava složená. Osahat si sice děti mohou jen některé hračky, i tak je to ale ve srovnání s jinými zámky příjemná změna. Venku v parku je taky skromné dětské hřiště, dospělé spíš zaujme členitost zahrady a stařičká lípa, podle které město dostalo své jméno. Je prý nějakých 700 let stará a celkem na to i vypadá: tlustý kmen a mohutné rozvětvení končí tak dva tři metry nad zemí elegantní stříškou.
Ve městě jsme se tradičně došli podívat i ke kostelu, přičemž jsem byla donucena udělat zastávku v místní cukrárně, pak jsme se pomalu vraceli k nádraží a já doufala, že bychom navštívili ještě lesní hřbitov Bradlo s kaplí sv. Máří Magdaleny, který je považován za jeden z nejhezčích v Čechách, nicméně Vikymu se už nikam nechtělo, a tak jsme zakotvili na terase hospody U Nádraží, kde se vydováděl na dřevěném hřišti.
Po nastoupení do parního vlaku jsme chytli dvě poslední volná místa v zadní části vagónu, kde se kvůli nám uskrovnil irský teriér se svým majitelem. Irčan byl všežravec, který prý občas uloupí a svačí cibuli, a tak se s Vikym dělil o rohlík. Během jízdy jsme pak chodili do zadní předsíňky koukat, jak za vlakem ubíhají koleje a čmoudíky...


«  ZPĚT NAHORU


Fotogalerie

Parním vlakem do kamenice Klikněte na obrázek vedle - v novém okně se zobrazí náhledy.
Klikáním na jednotlivé náhledy se pak dostanete k zvětšeným obrázkům s komentáři.

Here you can find some photos from the trip. Click on the picture on the left to get the thumbnails. You will get the slides with comments in English by clicking on the thumbnails.



Info a zdroje:



«  ZPĚT NAHORU


© 2006-2007  cheva   |  kontakt  |  strom webu  |  aktualizováno / last updated on 15.8.2007