[ Webhosting profitux.cz ]

Akce  »  EHD

European Heritage Days

European Heritage Days (Journées Européenes du Patrimoine) is a joint initiative of the Council of Europe and the European Union involving all 48 signatory states of the European Cultural Convention under the motto, Europe: a common heritage. The annual programme offers opportunities to visit buildings, monuments and sites, many of which are not normally accessible to the public. It aims to widen access and foster care for architectural and environmental heritage. These events are also known as Doors Open Days in English-speaking countries.

The event began in France in 1984, with La Journée Portes Ouvertes, sponsored by the Ministry of Culture. In 1985, in Granada, at the 2nd European Conference of Ministers responsible for Architectural Heritage, the French Minister of Culture proposed that the project be internationalised under the Council of Europe.

To ensure that no-one was excluded from enjoying the benefits of the event, the Council of Europe made it a key requirement that access to all properties taking part in European Heritage Days should be offered free of charge. The national theme for the year 2006 is "The imprint of famous names - historical buildings where famous people lived".

See Fotogalerie below for photos from EHD in České Budějovice.

Dny evropského dědictví

Česko se připojilo k celovropské akci, díky které mohou lidé vidět nepřístupné či méně známé historické objekty. Dny evropského dědictví jsou společnou iniciativou Rady Evropy a Evropské unie, do které se začleňuje všech 48 států Evropské kulturní konvence pod mottem Evropa: společné dědictví. Každoroční program nabízí možnost navštívit budovy, památníky a místa, z nichž mnohá nejsou normálně veřejnosti přístupná. Klade si za cíl rozšířit přístup k nim i péči o dědictví architektury a životního prostředí. V anglicky mluvících zemích je akce známa jako Dny otevřených dveří.

Událost začala ve Francii v roce 1984 a byla sponzorována Ministerstvem kultury. V roce 1985 v Grenadě, na 2. evropské konferenci ministrů majících na starosti tzv. Architektonické dědictví, francouzský ministr kultury navrhl, aby se pod Radou Evropy projekt stal mezinárodním. Aby se předešlo jakékoli diskriminaci v možnosti si tuto událost užít, podmínila ji Rada Evropy požadavkem, aby veškerý přístup do objektů v rámci Dnů evropského dědictví byl zdarma. Letošní téma bylo "Otisk slavných jmen - historické objekty v nichž žili slavní lidé".

O tomto víkendu měli lidé v ČR poslední šanci objekty začleněné do letošních EHD navštívit, akce totiž trvá do 17. září. Koná se ve více než třech stech obcích a městech v republice a 16. září se otevřely dveře řady zajímavých míst i v Českých Budějovicích. Mě nalákala hlavně Biskupská zahrada, která je pro veřejnost jinak uzavřená, a také možnost prohlédnout si dominikánský klášter na Piaristickém náměstí, nakonec jsme ale s Vikym chodili po památkách čtyři hodiny a pořád bylo na co se koukat; domů nás vyhnal až předobědní hlad.

Bratr v zahradě a newyorčan bez auta

Začali jsme na Piaristickém náměstí v dominikánském klášteře, kde jsme objevili i trochu tajemně působící zahradu. Vnitřek kláštera je opravdu krásný a navíc jsme si ho užili v klidu, protože návštěvníci se ve městě teprve začínali objevovat. Průvodce nám dal žlutý seznam všech otevřených míst i se stručným popisem, podle kterého jsem pak poznávala další turisty po evropském dědictví; když jsem mu pak řekla, že se chystáme do Biskupské zahrady, hned mi sdělil, že tam najdeme jeho bratra. Vyšli jsme ven, pozorovali šrumec na trhu (byla sobota), a zapluli do zahrady Pod Bílou věží - ta je hned vedle kostela, dostanete se do ní železnou bránou u Bílé věže (ostatně kudy jinudy). Zatímco já jsem si prohlížela barokní sochy svatých stojící podél zdi, Viky si hrál v jezírku bez vody. Sochy vytvořil v letech 1739-1749 Josef Dietrich, který je také autorem sochy Samsona na kašně i soch ctností na budějcké radnici, sousoší Kalvárie a sloupu Nejsvětější Trojice u vstupu na náměstí z České.
Když jsem si fotila budovu kostela, připletl se mi do záběru v dálce nějaký turista a tak jsem si říkala, že chvilku počkám, než zmizí. To už ale na něj Viky ukazoval a křičel "Hele černoš", čehož si turista prostě nemohl nevšimnout a dal se se mnou do řeči. Byl to Amík z Queensu a po Budějcích se chystal taky na Krumlov. Požádal mě, jestli bych mu na mapě mohla ukázat Hlubokou (což vzhledem k tomu, že se jednalo o mapu centra ČB, fakt nešlo) a ptal se, jestli má cenu omrknout ji taky. No jasně, je to kousek, říkám, ale chlapík bohužel nemá auto, tak se mu snažím vysvětlit, že tam kromě meziměstských busů jezdí taky turistická 104. On byl celý nadšený, že bude cestovat jako domorodci busem, ale že se radši zeptá v turistickém centru, kde jsou přesně zastávky. Což jsem mu schválila, neboť moje navigační schopnosti se od návštěvy Lošinje nezlepšily a jsou nadále podprůměrné.

K Piaristickému náměstí se ještě vrátím: už jsme byli kolem 12h skoro na odchodu domů, když jsme u brány do zahrady pod Bílou věží potkali průvod turistů vedený dvěma mladými dámami v evidentně hereckých kostýmech. Jedna si říkala Historie, druhá Legenda. My se k nim přičlenili až na samém konci příběhu, který o městě vyprávěly. Dovedly nás k Dietrichovýcm sochám, které pojmenovávaly a až když ta pátá začala mluvit, mi došlo, že to socha asi nebude. Na konci představení byla socha tak laskavá, že se nejen nechala vyfotit, ale sama zaujala uměleckou pózu - můžete si ji prohlédnout na fotkách.

O kousek dál, v Biskupské zahradě, jsme hned u dveří pozdravovali bratra klášterního hlídače a poprvé vkročili do prostor, které kdysi bývaly volně přístupné (a také hojně navštěvované a obdivované). Tak trochu jsem čekala, že zahrada bude větší a upravenější - organizovanější, ale za chvíli jí člověk přišel na chuť: ticho a klidná zákoutí, výhled přes hradby na slepé rameno Malše a její přírodní vzhled nás natolik vtáhly do prostor zahrady, že jsme odešli jen kvůli tomu, že Viky ještě chtěl do JČ muzea na zvířátka a já na prohlídku radnice o jedenácté, na niž jsme dostali vstupenku.

Za pět minut v horách a svatba s turisty

V JČ muzeu jsme se šli nejdřív podívat do nejvyššího patra na stálou expozici vycpaných zvířat: klasika, Viky ani nepoznal vydru, jakou jí dali taxidermisti ránu. Ptáci dopadli o poznání líp, tam se dali poznat skoro všichni. Prošli jsme i prostory s lidovými řemesly (největší úspěch měl u Vikyho model vodní pily a obrovské vidle), podle očekávání naopak nevzbudily žádné nadšení lidové kroje. Byli jsme i na výstavě fotek "Pět minut za městem". Bylo jich sice jen pár na jedné stěně chodby, ale byly krásné. Jen s názvem se trochu sekli, protože třeba do Novohradských hor je to o pěkných pár minut víc.

Pak jsme zamířili na náměstí, protože Viky už se nemohl dočkat slíbené zmrzliny. Počasí nám přálo - bylo sluníčko a teplo, tak jsme se chvíli po hektarovém plácku courali. Ke své velké radosti se Viky mohl posadit na motorku jednoho z bikerů, kteří si tu sobotu dali na náměstí sraz, já fotila, a Viky pak proháněl holuby a kroužil kolem kašny. Ta pochází z let 1721-26, je největší svého druhu v republice a původně nebyla jen estetickým doplňkem náměstí, ale zásobovala město vodou z Vltavy. Navrhl ji jindřichohradecký Jezuita, který zřejmě dostal důvěru díky svému jménu: František Baugut.
Před 11h jsme šli na radnici, na jejímž nádvoří jsme chvíli poslouchali už slušně rozjetý Rozhlasový swingový orchestr a Vikyho hodně mrzelo, že jdeme radši za nějakou povídací paní a nekoukáme dál na saxíky a trumpety. Nevím, jestli jsou střecha a vyhlídková věž radnice, které jsme navštívili během prohlídky, běžně přístupné, ale v každém případě je doporučuji navštívit, protože se odtud skvěle dělají fotky náměstí a jeho okolí. Průvodkyně samozřejmě zmínila historii města, popsala části radnice, vzala nás do zasedací místnosti zastupitelstva, kde jsme seděli jak žáčci v lavicích, a dost nepochopitelně nás pustila i do obřadní síně, kde zrovna probíhala svatba. Vypnula jsem si blesk :-) V chodbách jsme taky mohli zkouknout originály soch Samosona a chrličů z kašny jakož i soch ctností, jejichž kopie radnici dnes zdobí. Samotná budova radnice byla vystavěna na místě starší renesanční radnice a dvou sousedních domů v letech 1727-1730.

Z programu jsem pak vybrala na náměstí Čermákův dům (čp. 15), kde se v 1. patře dochovalo kamenné ostění oken a dveří, kuželky balustrády na ochozu a rozetové okno v bývalé kapli, která dnes slouží jako sklad a kapli by v ní rozhodně nikdo nepoznal. Lze jej navštívit i jindy, protože v domě se nacházejí obchody - teď aspoň budete mít přehled, po čem koukat. Dalším domem, který se v sobotu otevřel pro návštěvy, byl gotický srub v Panské. Ne že by tedy jinak otevřený nebyl - dneska je tam vinárna, ale bez EHD by nikdo nevěděl, že je tam něco zajímavého, natož aby věděl, že se jedná o gotický srub. Fotky z obou domů jsou k vidění v albech fotogalerie k článku.

Japonský Trnka a Šelmberk v krajském městě

Našimi posledními zastávkami byly dvě věže: známá Železná panna a Rabenštejnská. První z nich je hned vedle Biskupské zahrady, ale kdy ž jsme tam byli, ještě ksme nevěděli, že budeme dělat turisty tak dlouho, takže jsme si cestu po nábřeží později zopákli. V budově lze ocenit nejen důmyslné mučící zařízení, podle kterého věž dostala název, ale je tam i výstava kopií loutek Jiřího Trnky a japonského animátora a loutkáře Kihačira Kawamoty, který za Trnkou do Prahy na dva roky přijel a učil se od něj. Moc hezký mi připadal model dnes již zbořené Budějovické brány - nebo jak si ji alespoň tvůrci modelu představovali, dětským návštěvníkům se stejně jako Vikymu určitě líbí vystavený hodinový stroj.

Druhá věž je asi navštěvovanější, protože je víc na ráně: míjí ji každý, kdo od Husovy ulice míří na trh nebo do města. Já na ní byla před pár lety jako těhule a průvodci měli obavy, jestli schody s tím břichem vyšlapu. Tehdy v ní byla hlavně výstava fotek z rumunského Banátu, v současnosti je to ráj pro kluky, protože ve všech patrech jsou k vidění především rytířská brnění, helmy, zbraně a erby. Samozřejmě jsem jako téměř mladovožická rodačka nemohla nevyfotit erb pánů ze Šelmberka (nejen pro nemladovožičáky: mrkněte na tuhle stránku o Šelmberku).

Procházením všech míst ze seznamu EHD bych určitě dokázala strávit celý den a Viky podle všeho taky, hlad už nás ale hnal domů. Do diáře na září příštího roku si určitě nezapomenu napsat poznámku "EHD".



Úvod přeložen z / Reference: en.wikipedia.org, www.heritageopendays.org

Fotogalerie

Vyberte album, které si chcete prohlédnout a klikněte na obrázek vedle - zobrazí se náhledy. Klikáním na jednotlivé náhledy se pak dostanete k zvětšeným obrázkům s komentáři.

Here you will find some photos. Choose the album you would like to see and click on the picture next to it to get the thumbnails. You can get the slides with comments in English by clicking on the thumbnails.

Klášter a Biskupská zahrada - Monastery and Bishop Garden

Biskupská zahrada Fotografie z Piaristického náměstí, dominikánského kláštera a Biskupské zahrady u slepého ramena Malše

Photos from Piarist Square, the Dominican monastery and the Bishop garden



Náměstí - Square

Samsonova kašna Tady najdete fotografie náměstí, radnice a z radnice, a Čermákova domu

What you will find here is photos of the square, the town hall and taken from the town hall, and some from Čermák house on the main square



Železná panna a Rabenštejnská věž - Iron Maiden and Rabenstein Towers

Maska Tady je zbytek fotografií, především z věží Železná panna a Rabenštejnské, plus z gotického srubu v Panské ulici

Here is the rest of the photos, mostly from the Iron Maiden and Rabenstein Towers, plus from the gothic blockhouse in Panská St






«  ZPĚT NAHORU


© 2006-2007  cheva   |  kontakt  |  strom webu  |  aktualizováno / last updated on 9.7.2007