[ Webhosting profitux.cz ]

Akce  »  Borkovická blata

Borkovická blata

Chcete-li, můžete se rovnou podívat fotky i z tohoto článku; najdete je jako obvykle dole ve Fotogalerii.
Turistické informace (historie, kudy tam) jsou na konci článku.
Řešení testu

27. května 2007. Nadšená z další šance vyzkoušet nový fotoaparát a s ještě živými vzpomínkami na výlet na Červené blato před dvěma týdny jsem se s Vikym po cestě domů z Mladé Vožice rozhodla stavět na Borkovických blatech (kde jsou?).
Kráska kráva Na kraji louky nedaleko Vesců jsme se ještě chtěli pokochat stádem krásných krav přežvykujících či ještě dojídajících luční oběd. Auto jsem sice zastavila až nějakých 100m za zatáčkou, aby to do nás někdo nenapálil, nicméně měla jsem tu smůlu, že když tudy projíždělo za celou dobu jediné auto, zrovna u toho našeho se míjelo s protijedoucím a já stála na ráně. Z posunků řidiče jsem vyrozuměla, že těch 100m se mu zdálo málo. Zaksichtila jsem se ve smyslu Nojo, chlap si bude vždycky stěžovat na parkující ženskou, obzvlášť když to nemůže dál hasit stovkou, a šla si kravky vyfotit. Viky byl smutnej, že se rohaté krásky s námi nejdou pozdravit a že ani nemůže přes plot za nimi. Což o to, plůtek byl nízký, ale přes kopřivy se mu nechtělo :-)

Parkoviště u blat jsme našli velmi snadno a k mé velké radosti jsme se tam potkali s rodinkou vystupující z auta, s jehož řidičem jsme před chvilkou měli onen pantomimický výstup. Chlapíka to už ale mezitím přešlo (nebo ho zklidnila jeho paní), pozdravili jsme se a dokonce jsme s Vikym dostali zajímavou nabídku k nakažení neštovicemi, kvůli nimž měl jejich syn, přibližně stejně starý jako Viky, hlavu bíle puntíkovanou. Řekla jsem sice Vikymu, ať jde klukovi dát pusu (radši neštovice teď než za deset let, že), ale když se do toho nijak nehrnul, raději jsme vyrazili na stezku.

Chodníčky Celkem široká cesta nás vedla lesem k prvním panelům naučné stezky: o selském baroku, blaťáckých krojích, později následovaly další s faunou, flórou nebo popisem průmyslové těžby rašeliny. Viky samozřejmě nejdéle zůstal u posledně jmenovaného, protože hned za ním stály dva těžební stroje. Cestou jsme narazili i na sojku bonzačku, která bohužel nešmírovala dost dlouho na to, abych ji stačila blejsknout. Ptáků a hmyzáků jsme ale cestou potkali nebo aspoň slyšeli hodně, hlavně žluťásků se urodilo. Chvilkami se cesta zužovala na pěšinku a občas jsme museli po chdoníčcích, které sice byly širší než na blatě Červeném, zato v podstatně horším stavu, takže člověk musel dávat bacha, aby nešlápl do díry na prolomené prkno nebo neškobrtl, když se chodníček najednou propadl o deset čísel. Asi čtvrtý panel byl vlastní začátek stezky rašeliništěm a na něm její hrubý plánek. Škoda jen, že na pár dalších místech nebyl podobný, třeba zmenšený, protože jsme chvílemi moc nevěděli, kde jsme a jak dlouhou část máme ještě před sebou (pravda, možná to bylo způsobeno jen mým dezorientačním smyslem).

Když jsme došli k pěknému posezení mezi chodníčky, nevěděli jsme, jestli už jsme na konci nebo zda stezka ještě pokračuje dál, protože jsme neviděli žádné značky. Protože ale projití mělo trvat asi dvě hodiny, usoudila jsem, že na konci ještě nejsme, a tak jsme se vydali po jedné z pěšinek dál. Po chvíli jsem si uvědomila, že turistickou značku jsme od posezení neminuli žádnou, a tak jsem raději chůzi opatrně stočila směrem, kterým jsem si myslila, že bychom zase brzy měli narazit na chodníčky. Pozitivem rozhodně bylo, že jsme viděli moc pěkné borovice blatky, Viky si poseděl na posedu a prošli jsme se přímo po vyschlé rašelině. Nebylo to sice nijak extra brzy a Viky už remcal, že ho bolí nohy, ale směr jsem kupodivu měla dobrý, takže chodníček se skutečně objevil. Odpočinuli jsme si ještě na lavičce u jezírka, kde jsem vyfotila skokana, dali jsme napůl jablko a tatranku, a za chvíli jsme stáli zase na parkovišti. Nakonec jsme to opravdu šli asi dvě hodiny (s přestávkami na odpočinek i na focení), ale to jen kvůli té ne úplně dobrovolné objížďce. Nakažená rodinka už byla pryč a možná si i mysleli, že se z nás pomalu začíná tvořit další vrstva rašeliny.

Dráchovský kostel Zpátky na hlavní silnici jsem chtěla jinudy, kratší cestou, a tak jsme se ještě před Vesci dali doprava na Dráchov, který jsem do té doby znala jen z doby, když jsme jezdili vodu a před dráchovským jezem svorně nadávali, jak má dlouhej volej. Nicméně vesnička je to hezká a kostel mají přímo výstavní. Kousek před mostem přes Lužnici jsme si pak všimli komína obývaného čápy. Pan domácí na nás sice vystrkoval opačnou část těla, než bychom si představovali, nakonec se mi ho ale na fotku přece podařilo ulovit v přívětivější pozici. Doma jsme s Vikym zjistili, že jsme si něco živé fauny dovezli s sebou domů. Viz fotogalerie - poznávačka.

Kolem a kolem, místo je to pěkné, nicméně Červené blato se mi tak nějak zamlouvalo víc. Mínusem je určitě již neexistující rozhledna, která na blatech donedávna stávala. Určitě bych se tu v okolí ještě chtěla někdy stavět, jednak na procházku po stopách selského baroka, a pak jsem taky četla na blatském parkovišti pozvánku na návštěvu kovárny v Záluží, což je kousíček za Vesci.



«  ZPĚT NAHORU


Fotogalerie

Borkovická blata Klikněte na obrázek vedle - v novém okně se zobrazí náhledy.
Klikáním na jednotlivé náhledy se pak dostanete k zvětšeným obrázkům s komentáři.


Here you can find some photos from the trip to the peat bog at Borkovice. Click on the picture on the left to get the thumbnails. You will get the slides with comments in English by clicking on the thumbnails. More information about Borkovická blata (Peat bog at Borkovice)


Borkovická blata

Kde jsou: V Soběslavi odbočte na Bechyni, ve Vescích na Mažice a ještě před nimi po pravé straně uvidíte ceduli s názvem blat a celkem velkým parkovištěm. K blatům můžete přijet i od Veselí/luž., Bechyně nebo Týna/Vlt.

Další zajímavé stránky:


«  ZPĚT NAHORU



Řešení poznávacího testu:

  • skot, krávy neboli tur domácí, akceptuje se kterýkoli název
  • blaťácké kroje
  • kohoutek luční je vytrvalá bylina z čeledi hvozdíkovitých, která kvete v květnu až červenci
  • rozrazil z čeledi krtičníkovitých má moc hezké latinské jméno veronica
  • Listy ostružiníku křovitého se používají na léčbu mnoha neduhů
  • Dozrálá semena pampelišky neboli smetánky lékařské jsou její plody – nažky s bílým padáčkovitým chmýřím, díky kterému se semena velmi snadno šíří větrem na velké vzdálenosti. Léčivka
  • Na fotce byla dvě šídla právě se věnující rozmnožování
  • Jahodník je rod z čeledi růžovité
  • Suchopýr patří do čeledi šáchorovitých a je to vlhkomilná slatiništní až rašeliništní rostlina. U nás rostou čtyři druhy
  • Rojovník bahenní jste mohli zazanamenat už v článku o Červeném blatě
  • Borovice blatka má typicky kuželovitou korunu. Tady na Borkovickém blatu se jedné říká Princezna.
  • Brusnice brusinka se kromě toho, že její plody jsou vynikající ke svíčkové, používá jako léčivka používá při zánětech močového měchýře či močových cest
  • Kapradí patří mezi léčivé jedovaté rostliny a bývá až 150cm vysoká
  • Souška borovice
  • Schody na posed, který jsme potkali během neplánované zacházky
  • Vřes v květu
  • Zkroucený kmen borovice s dobře viditelnou kůrou, která nejen krásně voní, ale i léčí
  • Kůra břízy je také léčivá
  • Skokana u nás žijí tři druhy. Rosnatka je masožravá rostlina (kterou na blatech taky můžete vidět) a rosnička je maximálně pěticentimetrová stromová žabka
  • Šťavel má v listech vysoký obsah kyseliny šťavelové (oxalové), jeho většinou bílé květy se otvírají pouze pokud je teplo
  • Přeslička je taky léčivka, ale jen druh rolní. To, co jsem vyfotila, bude spíš přeslička lesní
  • Les složený převážně z jehličnanů neboli konifer, což jsou stromy či keře, které mají většinou neopadavé jehlicovité listy a pryskyřičné kanálky v listech i kmeni
  • Čáp bílý je brodivý pták, který má na rozdíl od volavek při letu natažený krk
  • Jako suvenýr jsme si z blat přivezli několik exemplářů klíštěte obecného, které dokáže hladovět i déle než jeden rok

Nezapomeňte mi napsat, jak jste dopadli!

«  Zpátky na test

«  NAHORU na začátek článku


© 2006-2007  cheva   |  kontakt  |  strom webu  |  aktualizováno / last updated on 9.7.2007