[ Webhosting profitux.cz ]

Akce  »  Blatensko


Chcete-li se rovnou podívat fotky (i z tohoto článku), najdete je jako obvykle dole ve Fotogalerii.
Máte-li zájem jen o turistické informace, klikněte zde; odkazy jsou na konci článku.

Blatná

Daněk Hladová osma

Čtvrtek 8. května 2008. Jelikož se ti dva opět hodlali na víkend zdekovat na chatu, nezbylo mi, než přípravu na výlet na Blatensko zrychlit a cestu naplánovat už na státní svátek. Blatenský zámek byl sice zavřený, ale já už v něm jednou byla, chlapi o něj nestáli a v plánu bylo především podívat se do zámeckého parku, takže nám to nijak nevadilo. Den byl jak malovaný a asi i kvůli stále zavřenému zámku se po parku dopoledne procházelo jen pár lidí, většinou rodin s malými dětmi, kterým chtěli stejně jako my Vikymu ukázat daňky. Ti jsou tam stálými obyvateli a dost dobře chápou, že od lidí můžou vyžebrat něco do žaludku. Jakmile jsme vytáhli pytlík s připravenou mrkví, sesypali se na nás a já měla co dělat, abych stihla udělat aspoň pár fotek, protože budějcká karotka jim evidentně chutnala a v žaludcích přežvýkavců mizela neuvěřitelně rychle. Z padesátihlavého stáda jsme sice viděli jen osm jedinců, pro víc bychom ale stejně neměli dostatek proviantu.

Daňci rozhodně nejsou jedinými obyvateli z řad fauny. Těsně za budovou zámku jsme narazili na krmící se labuť a kačení rodinku, od empírového domku nedaleko zámku na nás zase hejkali místní pávi - zpěvem se to vzhledem k pavím schopnostem opravdu nazvat nedalo :-) Park je pro veřejnost přístupný celoročně a návštěvníci v něm při troše štěstí mohou potkat i současnou majitelku, paní baronku Kornélii Hildprandtovou (*1916), která se ze zámku brzy po vrácení komunisty zkonfiskovaného majetku přestěhovala právě do empírového domku, kde nyní trvale bydlí s dcerou Janou a jejím řeckým manželem. Pokud se do Blatné vydáte v plné turistické sezóně, interiér zámku si určitě nenechte ujít - už jen pro rozkvetlé růže všude kolem zámku nebo kvůli krásnému benátskému zrcadlu, které prý plní přání...

Lnáře

Kašna na nádvoří Kočičí tlapky a kaple teď už bez ovcí

Následujíce instrukce z blatenského webu, které doporučovaly starou hospodu v Myšticích s výzdobou z honů a schodištěm snad ze 16. století, jali jsme se ji hledat. Místní nás tentokrát poslali do nedalekého Kožlí a pak zase do lesa, kde nám nakonec bylo sděleno, že ona hospoda jménem Labuť, neboť se nachází na hrázi stejnojmenného rybníka, rozhodně není na oběd dobrou volbou. Vydali jsme se tedy do Lnářů, kde pár let funguje i zámecká restaurace.

Lnáře si pamatuju z devadesátých let, kdy jsem tam pravidelně trávila pár týdnů v roce na intenzivních kurzech, a tak jsem po prohlídce vnitřních prostor nijak nebažila. Zámek se od té doby turisticky změnil - hlavně přibylo Muzeum kočky, kvůli kterému jsem tam naplánovala zastávku především, ale na nádvoří byla otevřena i zmíněná restaurace. Je tedy dost dobře možné, že se mezitím majitelům podařilo získat zpět i nějaké další kusy komunisty vykradeného zámku a nyní není tak prázdný jako v minulosti. I tak budou případní návštěvníci obdivovat krásně zdobený sál v přízemí nebo kaple, kde se jeden čas dokonce skladovalo seno a člověk tam mohl narazit i na přežvykující ovce. Ze socialistických dob vzadu uprostřed zámeckého parku minimálně dotehdy přežila kašna ve tvaru hvězdy, zaplaťpámbu aspoň ne pěticípá. Pokud se v zámku rozhodnete ubytovat - protože tuto možnost návštěvníci dosud mají, můžete si v parku zahrát i minigolf nebo tenis nebo zaplavat v bazénu.

Muzeum kočky je určitě zajímavé panely, na kterých se můžete dočíst leccos o historii soužití lidí s kočkami, pro které to obzvlášť ve středověku nebyl žádný med, neboť byly například inkvizicí spojovány s ďáblem a čarodějnictvím, a nezřídka končily na hranici se svými stejně nevinnými majitelkami. Za zmínku také stojí mapa výskytu kočkovitých šelem ve světě, odkud si například teď už budu pamatovat, že ocelota najdu hlavně v Jižní Americe. Pokud máte hodně času, můžete se také probírat kočičími časopisy a knížkami nebo zkoumat stovky (pravda, mnohdy hodně kýčovitých) suvenýrů s kočičí tématikou.
Druhé muzeum na zámku se věnuje rybářství, tradičnímu blatenskému odvětví, ze kterého majitelé dosud čerpají důležitou část financí panství. Muzeum rybářství je ale řekla bych příliš honosný název pro jednu místnost s pár kusy rybářského náčiní, dvěma vycpaninami vodních ptáků a asi desítkou fotek z výlovů. Ceny jsou ale v obou výstavních prostorách velmi mírné, takže to člověku ani nevadí, navíc si můžete na památku zakoupit nějakou drobnost - třeba jako já skleněný přívěšek s "otisky" kočičích tlapek, a prohlídku můžete zakončit posezením na nádvoří.

Kadov

Viklan a Viktor Ve Lnářích jsme pak odbočili směrem na Kadov a projížděli krajinou, která početností rybníků připomíná Třeboňsko. Na kadovské návsi si nemůžete nevšimnout pěkného, byť rekonstrukci už potřebujícího kostela Sv. Václava, vedle kterého stojí celkem objemná tvrz. Ta se rozkládá podél silničky vedoucí ke kapli Nalezení Sv. Kříže postavené v novogotickém stylu v polovině 19.st., v jejímž podzemí se nachází hrobka htrabat Linckerů z Lutzenwicku. Kaple stojí v blízkosti nevelkého hřbitova a několikrát ročně se v ní sloužívaly mše.

My se ale do Kadova vydali hlavně kvůli přírodní památce, tzv. Kadovskému viklanu, kolem kterého vede z Blatné naučná stezka s více než desítkou zastavení, vhodná i pro cyklisty. Viklanem se nazývá skalní blok nebo kámen, který se skalnatého podloží dotýká pouze malou částí svého povrchu, a vznikají především působením eroze. Ten kadovský je jedním z nejznámějších v Čechách a váží třicet tun. Jak lze usuzovat ze jména útvaru, lze jej dotykem rozpohybovat, což se evidentně někomu dařilo tak dobře, že musel být několikrát zpět na místo usazován pod vedením Ing. Pavla Pavla, známého rozpohybováním obrovských soch na velikonočním ostrově.

Ženatý dub Paštiky a ženatý dub

Příhodně, v dobu svačiny ve školce, se naší předposlední zastávkou staly Paštiky. Leží pouhé 2 km od Blatné, ale to bych nebyla já, kdybych se tam trefila po nejbližší spojnici. Na druhou stranu jsme měli mooooc hezký výhled na pamětihodnost, jíž vesnička proslula, totiž barokní kostel sv. Jana Křtitele. Byl vystavěn v polovině 18. století podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera, jenž je podepsán i pod návrhem kostela sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze. Nakreslil také plán paštické hřbitovní kaple, pod kterou se nachází hrobka.

Kostel bohužel nebyl otevřený, ale aspoň jsme měli čas se ještě zajet podívat na rozcestí Újezd-Chobot (Chobot je vesnička skutečně na konci jakéhosi chobotu rybníka Labuť). Tam roste už čtyři stovky let tzv. Ženatý dub. K jeho názvu se váží dvě legendy: první říká, že se kolem něj tyčilo několik smrků, se kteými byl "ženatý". Druhá říká, že byl zasazen na památku ženicha jakési význačné svatby a za nevěstu zde rostla lípa. ) Dub už sice ovdověl, ale sám dlouho nezůstal - nedaleko roste jeho nově druhá manželka.

«  ZPĚT NAHORU


Fotogalerie

Klikněte na obrázek dole - v novém okně se zobrazí náhledy.
Klikáním na jednotlivé náhledy se pak dostanete k zvětšeným obrázkům s komentáři.


Here you can find some photos from the trip. Click on a picture below to get the thumbnails.
You will get the slides with comments in English by clicking on the thumbnails.


Blatensko

Zámecký park v Blatné, Muzeum kočky ve Lnářích, viklan v Kadově a kostel v Paštikách





Info a zdroje:



«  ZPĚT NAHORU


Nechte mi vzkaz!

 © cheva

 Návštěvy:

© 2006-2007  cheva   |  kontakt  |  strom webu  |  aktualizováno / last updated on 10.5.2007