[ Webhosting profitux.cz ]

Akce  »  Nové Hrady a Žumberk

Nové Hrady a Žumberk

Ve čtvrtek 28. září, na sv. Václava, jsme s Vikym stále byli sami doma, protože Martin odjel na týden na ryby. Po dobrých zkušenostech s Vikym a památkami na EHD jsem vymyslela výlet do města Nové Hrady - podívat se na hrad a do Terčina údolí - a pokud zbyde čas i na tvrz Žumberk. Zbyl a my nelitovali.

Nové Hrady

Na to, že byl svátek, jsme vyrazili celkem brzy - u novohradského kostela jsme zaparkovali krátce po deváté. Hrad jsme našli rychle a měli štěstí, protože na prohlídku jsme čekali jen deset minut, které jsem využila na to, abych udělala pár fotek nádvoří. Bohužel ale bylo zataženo a mlha, tak jsem si smutně říkala, že fotky asi nebudou nic moc. Laskavá slečna průvodkyně na nás počkala, když si Viky těsně před začátkem prohlídky vzpomněl, že nutně potřebuje použít místní hygyienické zařízení. Výklad začal historií na mostě před zadní bránou, odkud byl pěkný výhled na největší suchý hradní příkop v republice, ve druhé etapě jsme prošli nádvoří, kde jsme pak ze skříně vyfasovali nezbytné pantofle, a šlo se dovnitř.

Zadní brána Hrad vznikl kolem poloviny 13. století jako průchozí strážní hrad na vitorazské stezce. Jako vlastníci se tu vystřídali pánové z Landštejna (do r. 1358), Rožmberkové (do r. 1611) a Buquoyové: za třicetileté války získal novohradské zboží císařský generál Karel Bonaventura Buquoy a jeho potomkům patřily Nové Hrady až do roku 1945. Vnitřek hradu je logicky věnován hlavně rodině Buquoyů. K nim se také váže expozice sklářství - Jiří August Buquoy byl vynálezcem hyalitu - neprůhledného neprůsvitného skla (většinou je černé nebo červené). Tajemství jeho výroby bylo střeženo tak dokonale, že se dodnes neví, jak ho udělat :-)
Ve vstupní věži byla obnovena Síň slávy, zřízená Buquoyi k poctě vítěze na Bílé Hoře, kde si návštěvníci mohou mimojiné prohlédnout Buquoyovu zlatou zbroj. K Bílé Hoře se váže i poznámka, kterou uvedla průvodkyně u obrazu, na kterém sedí Buquoy na koni ve vítězné póze. V té době toho totiž asi na koni moc nenajezdil, protože ležel raněn zbloudilou střelou a bitvu řídil z postele :-)

Když jsme vyšli z hradu ven, srdce mi zaplesalo, protože hrad byl zalitý sluncem - fotky budou ke koukání! Dala jsem si tedy ještě jedno kolečko focení míst, která už jsem zvěčnila před prohlídkou ale bez sluníčka. Cestou z hradu na náměstí jsem doufala, že bude otevřená kovárna poprvé zmiňovaná už v roce 1719. Po r.1879 se původní kovárna využívala jen jako obytné stavení bez nějaké zvláštní údržby a teprve v r.2001 se ji město jalo zachraňovat. Domek je velmi pohledný a přestože bylo zrovna zavřeno, mohli jsme s Vikym aspoň nahlídnout do kovářské dílny.

Prošli jsme ještě náměstí, zastavili se v Informacích na radnici, kde nám slečna poradila, jak nejlépe do Terčina údolí a také, že kousek za branou je hospoda Hamr, kde se lze v pohodě najíst, což nás enormně zajímalo, jelikož táhlo na půl dvanáctou. Cestou k autu jsme dali zastávku u kostela a kláštera řádu Servitů, který dal vystavět Ferdinand Buquoy poté, co byl v roce 1664 zraněn a slíbil, že v případě uzdravení založí klášter ke cti Panny Marie. Řeholníci byli sice komanči v roce 1946 vystěhováni, ale po revoluci se sem mohli znovu vrátit - tedy až poté, co se do něj muselo investovat více než 50 melounů. V klášteře je nyní dokonce možné se ubytovat a najíst.

Až se někdy do Nových Hradů znovu vypravíme, určitě bych se chtěla podívat do kláštera, na hrobku Buquoyů, do pokud možno otevřené kovárny a barokní lékárny u náměstí, která je zkombinovaná s cukrárnou. Mrkněte na městské webovky, jsou přehledné a zjistíte tam spoustu užitečných informací nejen o památkách.

Terčino údolí

Terčino údolíPřírodní park založila pod jménem Krásné údolí hraběnka Terezie z Buquoy v roce 1756. O jednašedesát let později bylo údolí přejmenováno na Tereziino podle své zakladatelky. Mnoho staveb původně se nacházejících v parku už se do současnosti nedochovalo nebo je v troskách, jako např. skotská vesnice nebo Modrý dům, ze kterého zbývá pár cihel obvodových zdí. Na to, že má park velmi slušnou pověst i návštěvnost, bych si dovolila tvrdit, že péči o něj jeho správa pěkně fláká. Od naší poslední návštěvy byly třeba odstraněny veškeré zastávkové sloupky s informacemi kromě těch nejnezbytnějších s údaji o vzdálenostech k jednotlivým objektům (ty má ale na starosti spíš Klub českých turistů) a po nových ani památky, natož nějaké informace o tom, zda se vůbec budou instalovat. Po výborných zkušenostech z rakouské stezky Po stopách Dr. Tschauka, kde byly cedulkou označeny i jednotlivé rostlinné druhy, jsem si v Terčině údolí jako turista připadala dost ignorovaná. Chápu, že na to, aby se třeba Modrý dům rekonstruoval do původní podoby, asi nejsou finance, ale kvůli informační tabuli s obrázky (třeba kopie těch z hradu) by správci myslím zas tolik hluboko do kapsy sáhnout nemuseli.

K parkovišti u vstupu do Terčina údolí je to v města kousek, ale já byla za rady slečny informátorky vděčná, protože z výletu do údolí před cca 6 lety jsem si v hlavě žádné orientační informace neuchovala. Pár set metrů od začátku stezky údolím je hospoda Hamr. Oběd se ale nekonal, neboť personál s majitelem se nejenže v hospodě nevyskytovali, ale ani nepovažovali za nutné vyvěsit o zavření informace. Jeden telefon nefungoval a druhý měl jen záznamník, na který jsem jim vzkázala něco v tom symslu, že jim fakt děkujem za vstřícnost. F*** Otevřená byla naštěstí aspoň restaurace Lázničky (bývalé Václavovy lázně pojmenované po Tereziině otci), v jejichž areálu si můžete zajít i na kosmetiku, do sauny či ke kadeřníkovi. Asi nejznámějším místem údolí je umělý vodopád, zřízený roku 1817. Voda k němu je vedena od říčky Stropnice náhonem se stavidly.

CuknštejnMéně známým objektem je naopak tvrz Cuknštejn, ke které lze dojít buď po kilometru (budeme-li věřit infotabulce) od Lázniček nebo delším okruhem za vodopádem. Majitelem tvrze pocházející z konce 15. století se po r. 1620 stal (hádejte kdo asi?) generál Buquoy, po znárodnění v roce 1945 se tvrz opět do soukjromých rukou dostala v roce 2000. Od té doby na místě probíhá rekonstrukce a zpřístupnění se plánuje od léta 2005 - tolik současná cuknštejnská webovka. Tvrz však dosud není běžně přístupná; na webovce se píše, že prohlídku si lze domluvit s majitelem, průvodkyně z Nových Hradů zase říkala, že veřejnosti by se měla tvrz otevřít za takové tři roky - tedy v roce 2009. Mohu však potvrdit, že na tvrzi se maká. Kolem se válí zednický vercajk včetně míchačky, a milý turista z Kladna, ke kterému jsme se s Vikym u Modrého domu přidali, dokonce viděl zedníky v akci. Dovnitř ho prý ale nepustili. Celou cestu od Cuknštejna údolím zpět k autu jsem musela odrážet Vikyho žádosti o nesení "na koni". Celkem jsem ho chápala, ale jednak jsem už taky cítila unavené nohy a jednak polsední rok na jeho delší nošení prostě nemám. I kvůli únavě zřejmě Viky doma na dotaz, co se mu zas až tolik nelíbilo, prohlásil, že ta procházka. Ale vodopád a hrady byly prý fajn :-)

Žumberk

Byly ale teprve dvě odpoledne, tak jsem si řekla, že si odpočinem cestou autem a zajedem ještě na další tvrz - Žumberk, který se nachází napůl cesty mezi Novými Hrady a Trhovými Svinami. Protože leží 2km stranou od hlavní silnice, je tam úžasný klid. Počasí nám nadále přálo, ale tvrz byla zavřená. Zklamaní jsme se stavěli v hospůdce vedle budovy, kde nám řekli, že jsme jen na vratech tvrze nepřečetli všechno - budova se totiš otevírá těsně před prohlídkou v celou. Potěšeni dobrou zprávou jsme v hospůdce zasedli, dali si pohár a kafe a čekali na 15h. Vrata se opravdu před třetí otevřela a malá skupinka turistů se vydala prohlédnout tři místnosti přízemí a sedm v patře. Hlavní expozice je zaměřena na venkovský nábytek z 18. a 19. století, a najdeme v ní skříně prosté natřené jen volskou krví až po krásně vyřezávané a složitě malované. Výstavka je rozdělena dle regionů, např. oblast Šumavy, Doudlebska nebo Blatska. V Rožmberském sále uvidíte i úžasný vyřezávaný strop s rožmberskými růžemi (jedním z majitelů býval i Petr Vok), v Rytířském se dnes můžete nechat i oddat - místní světlé naleštěné piáno jen vzhledově vůbec neladí s kolovraty a motovidly v místnosti.

I procházka kolem hlavní budovy tvrze stojí za to - pod ní je pěkný rybník, zpoza kterého se dají udělat prima fotky, pohledných je i pět bašt z původních šesti - i jedna z prohlídek je zaměřena prímo na ně. Původně byla totiž celá vesnice opevněná, čímž je unikátní. Jak lze zjistit z webu www.pametihodnosti.cz, i od roku 2002, kdy byly pro web pořízeny fotografie, se na tvrzi udělalo hodně práce - na obrázcích z webu jsou bašty ještě neomítnuté a nezrekonstruované. Kostelík nacházející se uvnitř opevnění má drsný název - Kostel stětí sv. Jana Křtitele - by potřeboval zrekonstruovat fasádu (vnitřek nemohu posoudit), v tvrzi je dokonce sbírková kasička na opravu.
Jinak i samotná vesnice je velmi pěkná a klidná - neviděla jsem žádné architektonické hrůzy, domky naopak působí idylicky. V Žumberku jsou dvě hospody a ubytování lze nalézt buď v penzionu Marie na návsi anebo, pokud chcete být styloví, můžete se zabydlet přímo v jedné z bašt.

Strom na návsi


Trip to Nové Hrady and Žumberk

See Fotogalerie below for more photos from the trip.


Reference: www.npu.cz, www.novehrady.cz, www.cuknstejn.com, www.pametihodnosti.cz

Fotogalerie

Nové Hrady a ŽumberkKlikněte na obrázek vedle - zobrazí se náhledy. Klikáním na jednotlivé náhledy se pak dostanete k zvětšeným obrázkům s komentáři.

Here you can find some photos from the trip. Click on the picture next to it to get the thumbnails. You can get the slides with comments in English by clicking on the thumbnails.




«  ZPĚT NAHORU


© 2006-2007  cheva   |  kontakt  |  strom webu  |  aktualizováno / last updated on 9.7.2007